pondělí 22. srpna 2016

Podpovrchové napětí

Tolik rozepsáno, a pak najednou vyskočí neplánovaná minipovídka sama od sebe :-)
V hlavních rolích Tony Stark - a jistá drobná nepříjemnost, za kterou si mohl docela sám. Protože i Iron man musí občas srazit podpatky, než mu někdo další srazí hřebínek. :-)

(A napsala se proto, že velmi ráda poslouchám z youtube stažené přednášky Prof. RNDr. Petra Kulhánka, CSc., kterému děkuji za úryvky i inspiraci, i když popravdě doufám, že se to nikdy, nikdy, nikdy nedozví. :-))


w W w W w



Stále ještě jsem tomu nedokázal doopravdy uvěřit.

Vyfasovat trest v podobě veřejně prospěšných prací za - budiž, přiznejme si to - opakovanou rychlou jízdu mi připadalo tak dokonale absurdní, že málem došlo i k urážce soudu, nebo minimálně jeho znevážení a zesměšnění. Jenže soudkyně, rázná černoška o pár let starší a asi tisíc kilo mohutnější než já, byla o nutnosti nějakého skutečného trestu, jak se vyjádřila, přesvědčená tak pevně, že mi ani nedala možnost přelít pár dolarů do státního rozpočtu a vyvléct se tak z nepříjemností tím nejobvyklejším a zpravidla oboustranně uspokojivým způsobem.

Ne. Buď jít rovnou sedět... což vážně nepřicházelo v úvahu, na to jsem se měl příliš rád a potkat tolik starých známých naráz jsem netoužil... nebo veřejně prospěšné práce.

Bohové! Kdyby to alespoň bylo něco rozumného, třeba zametat ulice. Nebo nalévat polévku bezdomovcům. Lepit pytlíky. Nebo co se sakra v takových případech dělalo. Ne: můj trest byl skutečný a nesmírně ponižující. Tak moc, že jsem dokonce začal vážně uvažovat, že i pomalejší jízda má své kouzlo a své výhody.

Takže ta potvora v taláru vlastně dosáhla svého.

Jen přiměřeně samozřejmě; neměl jsem v úmyslu připustit před kýmkoli, že by pro mě předepsaná tortura nebyla ryzí zábavou a potěšením. Takže pěkný oblek, oslnivý úsměv, děvčata v prvních řadách málem popadala jako kuželky už ve chvíli, kdy jsem se objevil ve dveřích...

"Často slýcháváme, že voda na Zemi má mimozemský původ, což je samozřejmě pravda, a že sem přišla z komet, což určitě pravda není," deklamoval jsem, abych neusnul nudou já ani obecenstvo. "Protože v současné době už můžeme udělat rozbory toho, jak led na kometách vypadá, můžeme s jistotou určit, že u drtivé většiny komet je složení - tedy poměr vodíku a deuteria - zcela jiné než u vody na naší zeměkouli. Nepochybně vodu na Zemi přinášely," pomohl jsem si obrázkem komety s velkým vědrem, "ale většinový mechanismus musel být jiný, pravděpodobně to byla jiná malá tělesa sluneční soustavy." Dnes to bylo už potřetí v řadě, kdy jsem tlachal triviální fakta o vodě; a občas si musel v duchu promítnout posledních pár vět, abych věděl, kde jsem skončil, protože mozek to odmítal brát vážně.

fyzikální přednášky pro laickou veřejnost ovšem měly úspěch.

Úspěch to byl tak drtivý a nebývalý - i když jen stěží neočekávaný, protože konec konců jsem to byl já - že jsem byl v 'Institutu pro celoživotní vzdělávání' přesunut z nejmenšího sálu, který obvykle fyzika zabírala, do největší auly, odkud jsme vystrnadili cyklus o homeopatii, což mi přeci jen poskytlo drobné zadostiučinění. A ještě hromada lidí zůstala venku. Množství krátkých sukní na metr čtvereční samozřejmě převyšovalo obvyklý průměr nejméně stokrát.

"Slyšela jsem, že existuje víc druhů ledu, je to pravda?" zavrkala blondýnka, která si pod obligátní minisukni nenamáhala vzít kalhotky, a já v duchu zaúpěl. Co jí mám na tohle říct - vrať se na základní školu, kočičko?

"To jste slyšela úplně správně," blýsknul jsem na ni úsměvem. "Běžný led, jak ho znáte z martini či mátového julepu - máte ráda mátový julep? Viďte, je skvělý. Tak takový led se vyznačuje hexagonální krystalovou strukturou a je stabilní až k 73 kelvinům a tlacích do 200 pascalů. Označujeme ho římskou jedničku a písmenkem há. Pak tu máme ještě led Ic, který je metastabilní fází s kubickou krystalovou strukturou. Vyskytuje se ojediněle v horních vrstvách atmosféry."

Můj probační úředník si nenápadně odkašlal. Kašlal tak často, že bych ho za normálních okolností obratem poslal k odborníkovi na plicní choroby, ale ve skutečnosti mi jen naznačoval, že zabíhám do příliš odborných podrobností. Kašlal skutečně často.

Můj probační úředník byl blbec.

"Ostatní druhy ledu jsou vyrobené uměle, i když některé z nich možná najdeme ve vesmíru, na ledových planetách. Existuje i amorfní led - "

"Ehm ehm."

"Což znamená, že nemá pravidelnou krystalickou strukturu... předpokládáme ho na povrchu komet..."

Trochu jsem ztratil nit. Neustále zjednodušovat každou větu byl nejen nadlidský úkol, ale hlavně, jak už jsem se zmínil - bylo to strašně ponižující. Místo mě tu měl stát učitel ze základky. Měl jsem vyšší IQ než celý zbytek sálu dohromady a mohl jsem trávit čas mnohem lépe tím, že budu měnit svět svými vynálezy, zachraňovat padající letadla a potápějící se remorkéry, nebo alespoň sedět doma u televize - i to by bylo užitečnější. Místo toho tu vykládám zhruba pěti lidem, které možná to téma zajímá, a hromadě čumilů. A pomalu mi z toho hrabe. Bohužel můj probační úředník byl neoblomný a zakázal mi přednášku o čemkoli, co by mohlo být jen trochu zajímavé, protože by tomu údajně neporozuměli. Jeho předstírání, že jsou tu lidé kvůli fyzice, bylo vlastně dojemné.

"Mohu?" zdvihl ruku tmavovlasý mladík. "Úplně jsem nepochopil, jak vzniká povrchové napětí na povrchu vody, když je voda neutrální."

Někoho mi nejasně připomínal. Alespoň jsem měl nad čím přemýšlet. Vzal jsem do ruky fix a načrtnul na tabuli pár molekul.

"To je pěkné téma - proč je kapka vody kapkou?" Kolem molekul jsem nakreslil kapku. "Uvnitř kapaliny jsou síly vyrovnány... jednotlivé molekuly na sebe působí na všechny strany." Pro jistotu jsem jim přikreslil rozverné ksichtíky, což u mladíka vyvolalo nespokojený záškub ve tváři a u děvčat zachichotání. "Voda, tedy H2O, ovšem nemá molekuly, které by byly neutrální. Tedy, ony navenek jsou neutrální, mají stejné množství kladného a záporného náboje, ale ten kladný a záporný náboj není rozdělený rovnoměrně, není sféricky rozdělený rovnoměrně, čili! Některé části té molekuly jsou zápornější než jiné části."

Ten mladík měl velmi jasné oči, které byly možná víc zelené než modré, velmi světlou pleť a podlouhlé tmavé vlasy.

"To znamená, že vodní molekuly se chovají jako elektrický dipól. A jako dipól reagují na elektrické pole. Třeba v mikrovlnce můžeme ohřívat vodu právě proto," přidal jsem rychlý náčrt infantilní mikrovlnky, "že elektromagnetická vlna tahá za ty nabité částice vodní molekuly a rozkmitává je. Nicméně," snažil jsem se dělit svou pozornost na všechny lidi v sále rovnoměrně, i když to dalo práci, protože zírat stále na toho mládence začínalo být trochu trapné, "když se dvě takovéhle nabité molekuly dostanou k sobě," pár tahů fixem, "tak kdyby neměly náboj, nebudou na sebe působit, ale dokud se chovají jako dipól, tedy mají kladnou a zápornou část, tak ta záporná část se bude přitahovat s kladnou částí sousední molekuly."

Mladík na mě hleděl zamyšleně zpytavým pohledem. Měl rovné obočí a v koutcích úst náznak úsměvu. Občas přikývl a v ruce držel tužku, kterou si tu a tam udělal pár poznámek.

"A vznikne tady vazba, které se říká dipólová vazba, nebo také Van der Waalsovy síly, a je to typická vazba v kapalinách, která je ovšem v nitru té kapaliny vykompenzována."

Natáhl se pro cosi do batohu a na okamžik mi nepříjemně poskočilo srdce. Byl jsem tu tak trapně na ráně a spousty civilistů kolem - ale on si jen podal láhev s vodou.

"Takže těm silám při povrchu, kde to vykompenzováno není, protože tam chybí právě ty molekuly nad tím povrchem, se říká kohezní síly. Takže tady," pustil jsem se zase s fixou na tabuli, "vznikne silové působení ve velice tenké povrchové vrstvičce, které vnímáme jako napětí, jako by se tam vytvořila jakási blanka, která drží tu kapku pohromadě. Pokud bych chtěl tou blankou proniknout," zakázal bych pod hrozbou doživotního zákazu plastických operací ženským nad třicet pokusy o pubertální hihňání, "a položil bych na ni třeba centimetr dlouhý drátek, a chtěl ho protlačit přes tu povrchovou vrstvičku," na mou duši jsem měl dojem, že věty lze skládat i smysluplněji, "tak síla, kterou musím vyvinout, abych jí pronikl, se nazývá povrchové napětí. Čili jednotka povrchového napětí je síla na jednotku vzdálenosti. Čili povrchové napětí má jednotku newton na metr. Kdybyste neměli vodu, ale líh, tak to projde snadněji, naopak u rtuti byste museli vyvinout větší sílu."

Můj úředník vypadal spokojeně, takže to bylo asi dost polopatě. Ostatně jsem měl dojem, že se mi skutečně povedlo vyhnout všem delším slovům. Málem se mi zavařil mozek.

"Tohle využívají někteří vodní živočichové, například vodní vážky," namaloval jsem komiksovou vážku s bruslemi, "kteří umí klouzat po hladině díky povrchovému napětí - ta styčná oblast je velmi malá a oni jsou lehcí, takže neprojdou skrz tu vrstvičku na povrchu..."

A v té chvíli jsem ho poznal. Jak jsem mohl tak dlouho zavírat oči před skutečností? Věděl jsem přeci, že se Loki umí proměňovat, jen jsem nějak nedotáhl do konce myšlenku, že by měl tak nebetyčnou drzost, aby se proměnil ve své vlastní mladší já.

Jako by mi četl myšlenky,  pohlédl mi v té chvíli přímo do očí, pobaveně a vyzývavě - jak jsem si byl jist.

"Loki!" vykřikl jsem a vyslal signál Jarvisovi, aby mi okamžitě aktivoval oblek. "Tentokrát tě už vážně dostanu!"

Po vteřince užaslého ticha vypukl v posluchárně chaos.



Celá ta událost měla samozřejmě svou dohru. Už nepořádám přednášky pro neodbornou veřejnost. Místo toho musím docházet do Klubu anonymních paranoiků.

Ale já vím své - ostatně ten mladík se v tom zmatku ztratil jako pára nad hrncem - určitě to byl Loki a objevil se jenom proto, aby se mi mohl vysmívat, pošklebovat se a provokovat. Něco chystá, něco plánuje, protože on vždycky něco chystá a plánuje... ale já ho dostanu, nakonec ano.

Jestli se mi ovšem podaří přežít další sezení s bandou pošuků, kteří jsou přesvědčení, že je nechává sledovat manželka soukromými detektivy, unášejí je mimozemšťané a FBI na ně má kilometr tlustý spis. Dost možná je Loki znovu jedním z nich, usazený na vedlejší židli, či na té protější, aby se mohl smát. Je jen na mně, abych ho dokázal odhalit.

A taky už nikdy nebudu jezdit rychle.




- Konec -



14 komentářů:

  1. Konečně! Nějaká povídka, celé léto to tu denně žehlím a nic :D
    Milá blbůstka :-)
    Trochu jako Feynmanovy přednášky. Šest snadných kapitol z fyziky třeba.
    Díky!

    OdpovědětVymazat
  2. Kulhánka znám, jezdil na Dovolenou s dalekohledem a jednou se opil, když dělal strašidlo na bojovce, a hodil po mně strom. Ale na jeho přednášky jsem chodila ráda i tak, protože povídá úžasně. Koneckonců stále občas chodí přednášet pro demonstrátory na hvězdárnu. Chceš vzít někdy s sebou? :)
    Povídka dobrá, hodně fyziky, hodně povídání, hodně vtípků, tohle tě muselo bavit psát :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Musím přiznat, že na mě ty fyzikální teorie byly poněkud dlouhé a moc složité.... upřímně jsem fyziku vždy ze srdce nenáviděla a svojí fyzikářky jsem se dlouhá léta bála... :-D
    Ale byla to krásná povídka jako vždy, Loki tam samozřejmě nesmí chybět. :-D
    A jako věrná čtenářka bych měla jednu prosbičku.... Nenapsala by jsi povídku o Lokim a Harrym Potterovi? Takový maličký crossover? :-D :-D
    Pokud tě zrovna tohle téma nenadchne nebo nemáš čas tak to samozřejmě pochopím, ale zauvažuj nad tím..... :-D :-D :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, prosím, to je báječný nápad! ;)

      Vymazat
    2. Souhlasím! Jakožto někdo, kdo samotné Avengers zas až tak nedocení, jsem pro jakoukoli kombinaci s Harrym Potterem :-) (evi)

      Vymazat
  4. Tak jsem se vrátila na střední díky tvé povídce :D ach jo :D něco jsem si dokonce i pamatovala, šikovná já *spokojeně se plácá po rameni* A to by pro dnešek egoismu stačilo a povíme si něco o tom, že jsi zase jednou napsala něco skvělého, u čeho jsem se tlemila a Klub anonymních paranoiků mě dostal definitivně! Jsi nejlepší! A piřpojuji se k petici Loki/ Harry Potter.
    A když jsme u těch nápadů - hele, co napsat něco o Buckym? :D
    Ale jinak si mě moc nevšímej, já tě obdivuju a sním o tom, že až budu velká, budu psát třeba trošku jako ty!

    OdpovědětVymazat
  5. Už jen za to množství pozornosti, kterou jsi tomu musela věnovat, bys zasloužila cenu, protože já netuším, co jsem si to sakra právě přečetla. Ale na takovou přednášku bych snad i šla, už jen abych v jeho očích viděla ten urputný vnitřní boj s vlastním intelektem. :D

    Ale jsem tak ráda, že ses konečně zase probudila, že jsem i dávala pozor a četla si ty šílené věty - zjednodušené, aha - víckrát. ;D Už při tom krásném "někoho mi připomínal" jsem se tady culila: "Loki, ty hovado" :D Ale kdo by tomu odolal.

    A proč mi přijde, že poznámky o pubertálním chichotání žen nad třicet jsou až podezřele procítěné? :D

    OdpovědětVymazat
  6. Ten výraz v tonyho tváři když musel přednášet, ale zase by měl být rád že nepřednášel na základní škole :-) jenom nadšené tváře dětí druhého stupně.
    Loki ten si to nemohl nechat ujít :-)
    Tak se přikláním k holkám ale rači Buckymu přece jenom ty delší vlasy mu fak sekli

    OdpovědětVymazat
  7. Perfektní! Co dodat.

    ..ještě s dovolením něco dodám :)...

    Nemohla jsem odolat přidat komentář(znovu v jedenáct v noci..)
    Ani nevíš kolik snů jsi mi zas splnila! :) - např.: Stark přednáší na škole; přednáší - v textu jsou odborné úryvky (to je zvlášť super);Loki; paranoidní Tony; a spousta jiných (nechápu jak jsi se tak přesně trefila do mého vkusu... jsem takový paranoidní konspirátor :) a možná bych mohla tvrdit, že tahle povídka vyšla jen kvůli mně, protože mě přece vy z FBI sledujete dnem i nocí... :D).

    Ehm.

    Ale abych se dostala(konečně) k tomu, na co se chci zeptat. Máš jasný názor na Lokiho objevení? Ten konec byl nesmírně tajemný (doufala jsem, že mi tvoje povídka pomůže uklidnit mozek na nějakou usínací tonylokifrekvenci, ale jen rozhýbala další kolečka v mé mozkovně), respektive jsem chtěla říct - věříš tomu (ty osobně), že by si to Tony mohl celé jen představovat a opravdu byl paranoidní? Vím, že to je přesně účel této povídky, vzbudit pochybnosti, ale stejně jsem neodolala se zeptat ;)

    Nicméně děkuji za nové(pro mě nové :)) čtení (jen tak dál!) a omlouvám se, že je můj komentář tak dlouhý.
    Krásné psaní přeje
    Sára

    OdpovědětVymazat
  8. Bude brzy zase nějaká povídka? :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mé milé, milé, milé - nejmilejší čtenářky!
    Vašich komentářů si užívám a považuju mnohem víc, než by se zdálo z mé momentální (ne)aktivity. Díky za ně! Zase to tu ožije, snad brzy. A snad na mě do té doby nezanevřete :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ježíši, žije! :D Fuj, už jsem se normálně bála :D

    OdpovědětVymazat
  11. Tak ale šup! Věrni zůstanou, to sice jo, ale ta každodenní kontrola nových článků už je trochu monotónní :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Uvidíme, uvidíme.... pomalu ztrácíme naději, ale jak se říká, trpělivost přináší růže, nebo - v tomto případě - povídky. :-D

    OdpovědětVymazat