Na dosah ruky II. - 22. - epilog

Jen pár slov na závěr. :-)

Seděli tam u sebe jako houf štěňat v košíku, několika šikovnými kameny trochu chránění před větrem, s dobrým výhledem na zkamenělého Thanose a s ostrým sluncem nad hlavou. Tony považoval za značně otravné, že se nemůže pořádně nadechnout, ačkoli se mu z toho ledového větru málem začaly dělat omrzliny; ale nasazovat masku si nechtěl. Beztak mu rychle docházely baterky a bylo jasné, že z brnění bude muset brzy sám vylézt, protože jednak mu nebude naprosto k ničemu - už teď přestávalo topit a on se nijak netěšil na to, až bude sedět pár kroků od ledovce jenom v tričku - jednak by se svou zakrytou tváří vydělil z téhle společnosti. A to nechtěl; patřili mu. Stejně tak patřil on jim, byli skvělí, byli úžasní, byl odhodlán jim do smrti posílat pohlednice k Vánocům, kdyby se náhodou nesešli u jednoho stolu. Pořád ještě si čistě a nekomplikovaně užíval tu ryzí euforii vítězství a problémy nechal přešlapovat ve frontě za dveřmi. Co na tom, že tam významně pokašlávaly čím dál hlasitěji a tahle chvilka na oddech nemohla mít dlouhého trvání.

"Já bych si teď dal nějakého hodného malého padoucha," řekl Clint skoro zasněně. "Teda jasně, napřed dovolenou a nějaké to poplácávání po ramenou, ale hned potom někoho, koho když praštím, tak upadne. Co třeba Faraday, už někdo chytil Faradaye?"

"Podle posledních zpráv ne," odpověděla Natasha, která se vyznačovala tím, že skutečně četla všechna hlášení. "Naopak, verbuje si žoldáky ve velkém. Pořád jde po tobě, Tony."

"Ale nečekáš, že se zrovna tady a teď a budu tvářit znepokojeně, že ne."

"Dobře, tak si ulovíme třeba Faradaye. Bude to zábava." Clint si opřel hlavu, rukama objal toulec s posledními dvěma šípy uložený na klíně, jako by si bez něj ani nedokázal odpočinout, a přivřel oči. Tony si všiml, že mu z obvazu na hlavě znovu prosakuje krev. V duchu si povzdechl. Oslavovat vítězství nikdy nebyla ani zdaleka taková sranda, jak by člověk čekal.

"Mělo by," zamračila se Natasha trochu. "Nejsi Iron Man dvacet čtyři hodin denně. Stačí jediná kulka v pravou chvíli -"

"Hej, Natasho," pousmál se Tony. "Brzdi. Dám si pozor, ok? Teď si jenom užívej - jsme naživu, vyhráli jsme, porazili jsme velkýho kosmickýho zlosyna, Země je stále tak pěkně kulaťoučká, jako vždycky bývala a jak jí to sluší nejvíc. Což mi připomíná," otočil se k Lokimu a odhodlaně se zamračil, pohled rázem ostrý tak, že by se i Natashiny dýky mohly jít zahrabat, "že my dva si musíme něco vyjasnit."

Loki jediný vypadal, že ho zima a tvrdé kamení nijak netrápí, i když vyhlížel notně potlučeně, asi jako někdo, kdo strávil noc ve ždímačce na prádlo. Natáhl si své dlouhé, a stále ještě bosé nohy pohodlně dopředu, a se stejnou nenuceností, s jakou by ležel v hodovní síni na brokátovém sofa, odpočíval i zde.

"Povídej," řekl líně. Dobrá polovina jeho obličeje jako by se důvěrně seznámila s baseballovou pálkou a Tony měl dojem, že používá jen jednu ruku. Jenže taky se dalo očekávat, že on na rozdíl od nich za chvíli vyskočí jako křepelka.

Tony se mu pevně zahleděl do očí, aby dodal svým slovům na vážnosti. "Jen aby bylo jasno do budoucna. Ty už se nikdy, nikdy, rozumíš, nikdy... nevzdávej předem."

Lokiho obočí vyletělo vzhůru. "Já boj o svůj život nevzdal," oponoval tak rozhodně, že kdyby si Tony tak dobře nepamatoval jeho strach - a nevnímal jakýsi podivný šok, kterým Loki pod svou zdánlivě klidnou slupkou právě procházel, a který ho nutil uvědomit si, jak moc je naživu, a jak nesamozřejmý ten pocit je - možná by mu i uvěřil. "S rozvahou, které by ses měl konečně naučit, Anthony -"

"S rozvahou!" zvolal Tony. "Slyšelas to?"

Natasha sice pozdvihla ruce na znamení, že s touhle debatou odmítá mít cokoli společného, ale nevydržela to. "Stačilo by říct díky," utrousila polohlasně k Lokimu.

"S touto rozvahou jsem zvolil takové řešení, které bylo... účelné," zakončil to Loki trochu klopýtavě tónem, který uzavíral celou debatu, ale Tony rozhodně ještě neměl dost a podobné náznaky ignoroval.

"Možná bylo, možná bychom skutečně nepřišli na nic lepšího ani všichni dohromady. Ale určitě sis měl najít chvíli a říct nám o tom," namítl. "Tohle vážně nebyla situace vhodná k tomu, aby si někdo jel na vlastní pěst!"

"Zrovna od tebe to vážně sedí," uchechtla se Natasha a pod dvojicí nespokojených pohledů se její úsměv rozzářil o to víc.

"Nechtěl jsem, abyste propadli strachu, či se pokoušeli mi zabránit," řekl Loki. "Neuvědomil jsem si, že midgarďanům, coby patrně posledním tvorům ve vesmíru, není jméno Thanose známo, ani jeho skutky. Já si však byl jist, že ho trofej v podobě asgardského prince dostatečně uspokojí."

"Je tak moc hrozivý, až jsme ho v pěti dali k ledu," ušklíbl se Tony.

Loki se rázem napřímil. "Přiznávám, že jsem podcenil sílu bojovníka Hulka," řekl ostře. "Drželi jste se díky jeho nezdolnosti a svému odhodlání proti Thanosovi mnohem déle, než bych považoval za možné. Byl by to však váš poslední boj, kdyby jeho loď, kterou jsem jen s veškerým svým umem a štěstěnou v zádech dokázal ovládnout, neměla Dech tiché stařeny.“

„Co si pod tím mám...?“

„Které jsem obrátil polaritu ve sfázovaném pulsním deflektoru, takže jsem mohl využít transportní paprsek s účinkem stázového. To jste nemohli vědět. Odvaha? Snad. Nerozvážnost?"

"Jen to řekni!"

"Dobrá tedy: hloupost? Rozhodně."

"Měls říct díky a pak už jen držet zobák," dodala Natasha a schoulila se vedle Clinta přesně tak blízko, nebo možná daleko, aby Tony ani tentokrát nedostal odpověď na svou dlouhodobě nevyřešenou otázku.

"Vždycky se najde nějaká možnost," oponoval ohnivě. "Musely být i další! Proč bys jinak do té lodi chodil?"

"Protože má disruptory," opáčil Loki. "Mohl jsem jediným výstřelem z této mocné hory stvořit kráter do nitra Midgardu. To by možná ani Thanos znovu nerozdýchal. A kdyby ano, dlouho by sbíral zpět své ztracené síly. Získal bych dost času na útěk."

Tony jen zamrkal. "Mé celistvé já je ti hluboce vděčno, že jsi ztrácel čas alternativami se Stařeckým dechem," procedil mezi zuby.

"Dechem tiché stařeny."

"Takhle vy to máte? Místo aby ti poděkoval, nakonec poděkuješ ty jemu?" uchechtla se Natasha.

"Slíbil jsem ti přece," pravil Loki pokojně, "že pokud to bude v mé moci, ušetřím životy Avengers."

Tony si náhle uvědomil, že se všichni tři jeho rozhořčením dobře baví. Vydechl. "Chlape mizerná," ulevil si. "Snad už ti konečně docvakne, že..." Naštěstí mu včas došlo, jak nesmírně patetický je proslov, který má na jazyku. Na to, aby vykládal Lokimu, že ho Avengers v případě potřeby podrží, byl příliš málo opilý. Ale zjevně zároveň ne dost při smyslech, aby tyhle věci nechal až do chvíle, kdy spolu budou sami. "Proč se konečně neoblíkneš?" utrhl se proto na něj místo toho. "Je mi zima jen se na tebe podívám."

"Kromě mého duševního blaha už mě hodláš poučovat i o tom fyzickém?" ušklíbl se Loki. "Či tě snad uvádím do rozpaků nadmírou nahé kůže?" Výmluvně zavrtěl bosými prsty u nohou.

"Kroťte se, chlapci, vidíte, jak se Clint stydí!" prohodila Natasha káravě.

"Pouze taktně hledím stranou. Co když je na cudném Asgardu odhalený kotník známkou nemravnosti a Tony mě bude chtít vyzvat na souboj pro čest své...ho vyvoleného?"

"Vlastně..."

"I já jsem byl vychován v galantnosti k ženám a agentce Romanovové bych už dávno poskytl svůj plášť, kdyby to bylo možné," pravil Loki.

"Ano, k tomu jsem tak nějak mířil. Jsem gentleman, aby bylo jasno."

"Klidně bych ho i rozťal vejpůl, abych vás mohl podělit a dal podnět k přemítání o původu rozličných pověstí, ale..."

"Já nic nepotřebuju," rozbalila se Natasha okamžitě, ale její vlastní silně pobledlé rty ji usvědčovaly ze lži.

"Ale bohužel mnou Thanos prohnal takové množství magie, že mému oblečení -"

"Spálil obvody!" zvolal Tony nadšeně. Loki bolestně zamrkal.

"Magie nemá... ano. Spálil mi obvody. Kéž bych někdy -"

"Už to začínám mít v paži," pochválil si Tony.

"- mohl v klidu dokončit větu."

Clint otevřel jedno oko. "Když už jsme na to tak trochu narazili, protože nač chodit kolem horké kaše, tančit po žhavých uhlících či dělat okolky..."

"Už znovu ne!" zaúpěl Tony.

"Zkrátka... co teď? Quinjet je na mraky, tím se domů nevrátíme. Čekáme na něco?"

"Až zahřmí," pravil Loki kousavě, patrně aby dokázal, že i on dokáže druhým skákat do řeči.

"A na mraky je jenom proto, že někoho nenapadlo na Hulkův budíček uvnitř quinjetu použít pouze sonickou nálož."

"Možná ten někdo nemá sonickou munici," ohradil se Tony.

"Ta patří k základnímu vybavení! Jak můžeš nemít sonickou munici? Mám poslední dva šípy a jeden z nich je sonický!"

"Clinte, není dostatečně výmluvné, že ti zbyly dva šípy a sonický je přesně ten, pro který jsi neměl použití?"

"Tak jen namátkou," nadechl se rozhořčeně Clint -

"Přiletí pro nás někdo?" vložila se Natasha dřív, než mohl začít s dlouhým výčtem všech příležitostí, během kterých zrovna a přesně tahle zbraň přišla vhod.

"Nepřiletí. Myslím, že asi tak sto let se k těmhle kopcům nepřiblíží ani poštovní holub. Kvůli těm raskorikanským srandám jsem zařídil naprostou karanténu." Tony omluvně pokrčil rameny. "Nevypadalo to tak úplně, že vyhrajeme, když jsem měl naposledy přístup k vysílačce."

"Ale tvůj oblek nás unese," poukázala, "nebo můžeš sám zaletět -" Jako by přesně na tahle její slova Jarvis celou dobu čekal, prohodil nepatřičně veselým hlasem: "Zatím nashledanou, pane," a oblek se s tichým zasvištěním otevřel a zhasl. Chlad se do Tonyho opřel s takovou silou, že měl co dělat, aby se nezačal viditelně klepat.

"Můžu na něj leda bouchat jako  na tam-tam," odpověděl značně otráveně a neochotně vstal, aby ho převalil stranou a stejně jako všichni ostatní skončil usazený na holém kamení.

"Aha. Takže my tu prostě po tom všem zmrzneme, zemřeme hlady, necháme se sežrat nanoroboty?" zeptala se Natasha zaujatě. Znělo to rozhodně pobaveněji, než asi mělo. Jenže, k čertu, právě zachránili svět. Bylo vyloučeno, aby po tom všem brali vážně potíže, které po nich nepokřikovaly výhružky a nemávaly paprskometem nad hlavou.

"Asi nemáte někdo něco k pití?" nadhodil Tony. "A výjimečně by mi stačila voda."

"Ne."

"Takže to vidím na smrt žízní, tu jsi jmenovala?"

"Slabí midgarďané," utrousil Loki polohlasně a natáhl se, aby na zem mezi nimi cosi položil. Ačkoli se zdálo, že má prázdné ruce, když zamnul prsty, objevil se mezi nimi docela obyčejně vyhlížející trs plamenů, který opatrně setřásl na placatý kámen. Chvíli se neochotně třepotaly na místě, rostly a zmenšovaly se, ale když se na ně Loki významně zamračil, ustálily se na docela pohodlné výhřevné velikosti. Tony k nim ochotně natáhl ruce.

"Škrtám zimu, připisuju krutou smrt žízní. Nebo snad?" předvedla Natasha, že se umí usmát i docela mile. I ona se navzdory svým slovům přisunula k ohni blíž.

"Jsem mág, ne poslíček z kuchyně," odsekl Loki a znovu se pohodlně natáhl.

"Jak demonstrativně kouzelnické," zabrblal Tony a promnul si prokřehlé prsty. Loki jen mávl rukou; pod plamenem přibyly dva tři kousky dřeva.

"To není lepší!"

"Já bych si chtěl ještě poslechnout, jak to bylo s tou lodí," řekl Clint.

"Krátký příběh," začal Loki, když se na něj upřel trojí zvědavý pohled. "Byl to dobrý boj, i když nezbude nikdo, kdo by o něm zpíval..." Zamračil se. Zřejmě na to ve skutečnosti nevzpomínal nijak rád. "Příliš spoléhali na sílu svého pána a nechali se překvapit. Probojoval jsem se na můstek, zabarikádoval se tam, nastavil autopilota, zničil ovládání. Čeká je pořádný skok na druhý konec vesmíru bez zpáteční jízdenky." Natasha i Tony se svorně nadechli k námitkám a Loki jen suše dodal: "Neměl jsem čas je všechny zabít."

Natasha udělala soustrastně znějící ‚hmm‘ plné pochopení.

"Moc bych rád, aby mi alespoň jednou po mimozemské invazi zbylo něco na hraní," řekl Tony s povzdechem. "A tím nemyslím vlastní pochroumané obleky."

Chvíli bylo ticho.

"Takže znovu... co teď?" nadhodila Natasha opatrně.

"Slyšelas, až zahřmí," ušklíbl se Clint.

"Existuje jisté asgardské úsloví," řekl Loki a zahleděl se vzhůru k nebi. "Začíná slovy neštěstí nechodí po horách." Jelikož se posadil, narovnal, jako by spolkl pravítko, a dokonce si prohrábl vlasy, považoval Tony za rozumné udělat totéž. Natasha se zamračila a Tony si všiml, že letmo přejela rukou po pistolích u pasu.

"Ale ono chodí," dodal Loki chmurně.

Jen o úder srdce později vzduch zavířil způsobem, který byl všem dávno důvěrně známý; převážně bílý a tak trochu barevný. Za mnohých obvyklých efektů se zjevil Thor v plné zbroji, vycíděné do vysokého lesku, a kladivem točil nad hlavou ještě dřív, než se Duhový most znovu uzavřel. Byl celý rozdivočelý a dychtivý boje, vlasy mu vlály, plášť mu vlál, odhodlání z něj přímo prýštilo.

"Bratře," zaburácel, až Tony bolestně přivřel oči, "přišel jsem ti na pomoc! Za Asgard!"

Loki mu blahosklonně pokynul. "Je od tebe pěkné, že ses ukázal," pravil. "Proti komu přesně jsi přišel bojovat?"

Thor dosud ve svém zápalu nepolevoval. "Kde jsou ta raskorikanská nedochůdčata?"

"Ti? Z jejich hvězdných lodí zbyl jen prach."

"Och," povadl poněkud Thorův elán.

"Či ti snad jde o Thanose? Opatrně s tím kladivem, nerad bych, abys ho ze stáze propustil dřív, než o něm rozhodneme."

Nebylo třeba Lokiho nějak zvlášť dobře znát, aby člověk pochopil, že tohle si vážně vychutnává. Natasha, které s výjimečným zpožděním došlo, na koho se čeká, Thorovi jen vlídně pokývla a znovu se pohodlně naklonila k ohni. Clint, který se ani nenamáhal zvedat, chabě skryl zasmání za slabým zakašláním a zamával mu rukou. Thor však neměl na drobné zdvořilosti ani pomyšlení.

"Thanos – zde?" vyděsil se a kladivo se mu v ruce mimoděk znovu roztočilo. "Co dělá na Midgardu?"

"Uložil jsem ho k ledu," mávl Loki nonšalantně rukou. Thor jen zamrkal.

"Jaký to jen úžasný boj mi unikl! Tak moment." Udělal si z rukou hlásnou troubu a zahulákal k nebesům: "Heimdale! Armád Asgardu již netřeba. Nechť se muži vrátí do svých domovů a vyčkají dobrých zpráv!"

"Jsem dojat tvou ochotou za Zemi bojovat," řekl Tony a i když to ve svém momentálním rozpoložení neuměl říct úplně vážně, Thor hrdě pokýval hlavou a s jistou obezřetností vykročil, aby si prohlédl blok se zatuhlými bojovníky.

"Ač byli vyzváni jen dobrovolníci, sešlo se jich nemálo... Loki! Tvá neláska k Furymu je obecně známá, ale čím se ti provinila Sygin?! A proč má na sobě ten nemravný oděv?"

"No dovol?" ohradila se Natasha proti znevažování vlastní kombinézy.

"Byla ve špatnou chvíli na špatném místě," odsekl Loki. "Poslyš, bratře, udělej pro mě něco, když už jsi tady. Odnes agentku Romanovou do údolí, nechť se spojí se svými lidmi a navrátí se pro nás s novým létajícím strojem."

"To bude snadné," zazubil se Thor a Natasha předvedla pohled plný poněkud neupřímných díků.

"To záleží, kde mě bude držet."

Thor předvedl kratičkou pantomimu na téma já nic a nevím, o čem mluvíš, a Clint, mírně zamračený, nerozhodně zabubnoval prsty po svém luku.

"Dále se postarej, aby se tohle," ukázal Loki na sousoší, "dostalo na Asgard. Neviné je nutno vysekat velice opatrně, aby nebyl porušen obal kolem Thanose. Probudit by se měli snadno, až budou volní a ucítí na tvářích čerstvý vzduch."

"To pro své přátele rád udělám," souhlasil Thor.

"Thanose daruji svému rádoby-otci jako dar," Loki teď zněl poněkud nenadšeněji, až přímo lehce nakysle, "na znamení dobrých úmyslů, které vůči sobě nemáme, neb jejich dávné nepřátelství je mi dobře známo." Otočil se k Tonymu. "V Asgardských sklepeních bude ve větším bezpečí než na Midgardu."

"Vůbec netoužím si to tu zopakovat," ujistil ho Tony.

"Předám mu tvá slova v důstojnějším hávu, aby statečné skutky nebyly zbytečně zkalené dětinským rozkolem," pravil Thor důstojně. Začínal vypadal trochu zklamaně. "Což nezbyl ani jediný nepřítel, se kterým bych poměřil své síly?"

Tony se ušklíbl a mávl rukou k troskám základny. "Už jenom pár stovek miliónů takhle malinkatých," ukázal mezi prsty neměřitelně malou vzdálenost, "no vážně, už teď se těším, až –"

Thor se v jediném okamžiku celý rozzářil. Kladivo mu v ruce zavířilo tak rychle, až z něj viděli jen rozmazanou šmouhu; však bylo nažhavené k akci už od první chvíle. "Ovšem, ti jsou pověstní touto svou nečestnou taktikou!" Mohutný blesk, který vzápětí sjel z oblohy, roztřásl snad celou horu.

"A je po nich!" prohlásil Thor nadšeně.

"- až si jich pár nasbírám a prozkoumám," dokončil Tony svou větu poněkud mdlým hlasem. "Když už z raskorikanských lodí nic nezbylo a tu Thanosovu jsem si nestačil ani prohlédnout..." Odpověděl mu poněkud rozpačitý úsměv, i když i do něj se musel Thor trochu nutit. Tony se nenutil do ničeho. Na malou hromádku doutnajících trosky základny hleděl velice zhrzeně.

"Zpozdit se do bitvy, byť to nebylo mou vinou, je pro posměch každému bojovníkovi. Na mých bedrech bude uspořádat hostinu na oslavu statečných skutků. Tam se doufám dočkám vyprávění o událostech posledních dní!" Kromě Clintova ochotného: "Beru!" sice odezva nebyla nijak valná, ale to Thor ve své rozjařenosti sotva postřehl.

"Pojďme," zvedla se Natasha. "V noci tu bude zima. Clint s rýmičkou je nesnesitelný a Starka by bylo potřeba nejspíš rovnou utratit."

Ochotně jí nabídl rámě, po chviličce přetahování našli oboustranně použitelnou polohu a Thor ještě zvesela pokýval na pozdrav. Neuskutečněný boj mu pokazil náladu jen na chvíli, přeci jen, rozumu už měl dost na to, aby víc ocenil minimální škody, které tahle invaze - až dvě, podle toho, jak se to počítalo - přinesla.

"Je zajímavé, kolik lidí ochotně přiběhne, když potřebuješ," prohodil Clint zamyšleně, zatímco pozoroval ty dva, jak míjí hranu útesu a postupně se z nich stává jen tečka mizející v dálce.

"Rád tvrdí, že je můj bratr," odvětil Loki chladně ve stejném okamžiku, kdy Tony řekl s hrdostí: "I on je Avenger!"

Clint se zasmál. "Tak schválně, co uděláte prvního, až budeme zase doma? Fakt nevím, jestli se vrhnout dřív na pizzu, nebo na sprchu. Možná bych si mohl dotáhnout pizzu do sprcháče a zatímco mi poteče voda na hlavu, ukusovat u toho – sakra, nevím jakou! Dám si všechny."

"Já se příšerně opiju," pravil Tony procítěně. "Příšerně, příšerně se opiju."

"Já bych se mohl zatím odstěhovat ke Clintovi," řekl Loki. "Zjevně má volnou postel, když teď bude bydlet ve své lázni." Na Tonyho poněkud zaskočenou tvář pohlédl zcela bez výrazu. "Dej vědět, až vystřízlivíš. Svůj pokoj mám raději."

Tony si odkašlal. "Odporné vydírání. Dobře, opiju se na etapy. Věř, Clintovu postel nechceš vidět, uklízečka chtěla dát výpověď, pokud tam napřed nenastoupí protichemická jednotka..."

"To jsou ohavné pověry," bránil se Clint dotčeně. "Jen se mi vysypalo pár – ále, škoda mluvit. Pro příště půjdu s přebíjecím lisem do dílny, slibuju." Nadechl se. "Poslyšte, asi mi to začíná docházet."

"To ta hlava," utrousil Tony.

"Takže je po všem? Jako – po všem? Dobro zvítězilo, zlo bylo poraženo, my jsme živí – poslyšte, to je ale vážně divný, už jsem s tím ani moc nepočítal... Nevadí, zvyknu si. Měl by z něj být Avenger," dodal trochu nesouvisle.

"Z koho?" předvedl Tony vzácnou chvilku své nechápavosti.

"Z Lokiho. Zůstává na Zemi, jak jsem pochopil z těch řečí s Thorem? Udělej tohle, udělej támhleto, vyřiď taťkovi..." Pobaveně se zašklebil při pohledu na dva zkoprnělé obličeje. "No co? Bojovat umí, tak co by se po Stark tower jen tak poflakoval. Využitý potenciál, efektivně a užitečně. Stejně bychom to měli dát zase dohromady. Tvým bojovým plánům typu ´a teď všichni naráz´ se prostě nedá odolat."

"To byl určitě Natashin nápad," řekl Tony.

"Nevypadám snad dost inteligentně na to, abych vymyslel něco tak očividného?" bránil se Clint.

"Eeee... byl to Natashin nápad, že jo."

"No dobře. Byl to Natashin nápad. Co ty na to, Loki?"

Tony se zamračil. "Proč se nikdo nezeptá, co já na to? Všechny škody na majetku, až se chytnou s Brucem u snídaně, půjdou z mýho konta... až bude Bruce zase zpátky, to se ví."

"Využít své schopnosti a moc ve jménu bezpečnějšího života na Midgardu?" řekl Loki přemítavě. "O to méně práce bych měl později, až nad ním přeberu vládu."

"No..." Clint si odkašlal, "jistě. Tak nějak jsme to přesně mysleli."

"Ne, nemysleli. Jen mě chcete mít pod dohledem."

"Tak než se rozmyslíš, jdu se podívat do quinjetu, jestli nezbylo něco použitelnýho..."

Tony se dlouze zahleděl na svého asgardského přítele. Kolem se ozýval jen vítr na kamení a vzdalující se Clintovy komentáře, jejichž tón nedával žádné pochyby o obsahu, ale naštěstí vítr foukal tak šikovně, že mu nebylo rozumět.

"Tichá a soukromá chvilka, jako stvořená pro objetí," pousmál se napjatě. "Ale nevím, jestli bys to ocenil. Pusu ti snad taky raději nebudu dávat..." Natáhl ruku a přejel Lokimu po zhmožděné tváři jenom zlehka špičkami prstů. "Vypadáš příšerně. Nemáš něco zlomeného?"

"Ne."

"To je mi samé měl bych a mohl bych," řekl Tony. Necítil se na to, aby chodil dlouho kolem horké kaše. "Zůstaneš na Zemi?"

"Ale jistě," řekl Loki bez vytáček. "Navíc budu-li se nazývat avengerem, věřím, že to mému otci bude připadat jako přijatelný trest. Náramně ho to pobaví. Ozvěna jeho smíchu zatřese nebem na všech devíti světěch."

"Nevypadáš moc nadšeně. To není myšleno za trest, víš. To je..."

"Anthony," pohlédl na něj Loki pevně, "proč ty náhlé pochybnosti a otázky? Změnilo se něco? Či snad po každém boji propadneš váhání, zda jsem se neudeřil do hlavy tak silně, že změním všechno své smýšlení?“

„Okolnosti jsou jiné," pokrčil Tony rameny.

"To ano, svým způsobem. Dosud jsem byl tvé domácí zvířátko odkázané na tvou péči. Ne, nech mě domluvit. Navzdory tomu, jak moc si cením tvé společnosti, ani já si zdaleka nejsem jist, jestli mě budeš schopen akceptovat i v této podobě."

Tony trochu bezmocně potřásl hlavou. "Já z tebe vyrostu."

Loki s tázavým výrazem ukázal dlaní k nosu, kam mu Tony dosahoval obvykle, a pak jí povyskočil až k očím.

"Nerad bych, abys to viděl takhle," řekl Tony vážně. "Snad tě časem přesvědčím, že tě přijímám takového, jaký jsi... kdykoli. Konečně, chceš to přeci zkusit?"

"Z toho všeho, co jsem dosud řekl, by ti má odpověď měla být zřejmá," řekl Loki. "Nejsem vůbec ochotný se vzdát tvé přítomnosti, ani tebe připravit o svou, když budeme mít konečně prostor jeden pro druhého... proč vůbec takto uvažuješ?"

"Snad že... že tomu stále nedokážu uvěřit," řekl Tony. "Ty říkáš, že bych mohl mít problém s tím, že už na mě nejsi odkázaný. Já ale mám stejně takové obavy, že když už mě nebudeš potřebovat..."

"Ale já potřebuji." Loki se zamyšleně zahleděl na Tonyho. "Stejně jako ty mě," konstatoval prostě. "Miluješ mě přeci."

"No to teda..." Tony se zakoktal. "Jak jsi na to tak najednou přišel?"

"Trochu mi napověděla tvá ochota bojovat v mém jménu stále dokola předem prohrané bitvy," řekl Loki.

"Slyšíš v tom ten protimluv, jo?"

"Způsob, jakým neustále víš, kde jsem." Loki se naklonil blíž a položil dlaň Tonymu na tvář. "Tvůj pohled, když si myslíš, že spím." Oči se mu třpytily úsměvem a tím, co dokázal tak snadno pojmenovat, na rozdíl od Tonyho, který teď cítil hlavně své zběsile tlukoucí srdce a váznoucí dech. "Náhodný dotyk, o kterém ani nevíš." Ta dlaň chladila i hřála. Položil na ni svou. "Vstřícnost našich těl." Po těch několika dnech abstinence stačilo Tonymu ke vstřícnosti i to malé pohlazení. "Snadnost, s jakou jsi přijal naše odlišnosti." Přijal? Užíval si je.

"Tolik jsem potřeboval někoho, jako jsi ty," vypravil ze sebe Tony náhle prudce, nepřipraveně, sám zaskočený svými slovy. "Někoho, kdo by mi byl roven! A nezačínej vůbec s tím, že jsi bůh, protože..."

"Já vím, co se skrývá za tvými slovy," přerušil ho Loki mírně. "Hledáš druha, ke kterému můžeš vzhlížet stejně tak, jako bude on vzhlížet k tobě. Máš příliš bystrou mysl a příliš odvážné srdce, než aby ti to nebylo na škodu, Anthony," pousmál se Loki. "Ale utiš konečně pochybnost povstalou ze zvyku a dávné samoty! Mé srdce ti patří už dávno."

Na tu pusu přeci jenom došlo.

- Konec -