- měl původně říct Loki Sygin, když ji chtěl umlčet, i když docela určitě nečetl Třetího strážníka, ze kterého jsem ten citát vzala. Jenže se mi nějak rozjela délka dílu a tak ho ještě rozdělím na dva kusy (a tenhle hovor bude až příště); a navíc jí nakonec řekne něco docela jiného (tuším "drž zobák", ale po asgardsku). Ne že by onen citát neseděl i sem. Všichni ti přeborníci na fyziku, inženýrství a zabíjení lidí pomocí tkaničky od bot na deset způsobů, jsou zároveň přímo mistři v předstírání, že konec světa za nějaký ten stres vůbec nestojí. Co se jim děje uvnitř? Představuju si něco jako papiňák. :-)
Tony Stark stavěl reaktor.
Bruce Banner dnem i nocí pracoval na modifikacích
dynamických frekvenčních fázovačů svých "paprsků S".
Nick Fury dělal politiku.
Mimozemšťan se spokojeně vznášel ve své nádrži, neochvějně
přesvědčený, že pozemšťané se jeho úžasným lodím nikdy nedokáží postavit.
Clint Barton málem zavařil motor, jak s Tonyho seznamy
nezbytných maličkostí létal sem a tam; s většinou děvčat z letového provozu na
trase si začal tykat a ve volných chvílích si hrál na hospodyňku, což by ona
zmíněná děvčata jistě uchvátilo, kdyby to ovšem všechno nebylo přísně tajné.
Loki se stále častěji ztrácel z dohledu a co dělal, nebylo
známo, kromě toho, že na mimozemšťanovi po dlouhé debatě získal Tonym tak
vehementně požadovaný den k dobru.
Sygin se ploužila jako tělo bez duše, o mimozemšťanech
odmítala mluvit - a Natasha měla pořádnou zlost. Protože Loki se jí mistrně
vyhýbal, což bylo na té jediné chodbě, kterou měli k dispozici, docela umění,
alespoň strašlivě vynadala Bannerovi, proč sakra zpravení Sygin o její možné
budoucí úloze nechal zrovna Lokimu, když se toho dotyčný zjevně zhostil jako
úplný dřevák (Natasha to popravdě řekla trochu jinak); nebohý Bruce, který si
byl skoro jist, že je v tom nevinně, se pro jistotu tvářil omluvně a pomyslel
si něco o tom, že se ta dívenka dostala agentce pod kůži víc, než by kdy
považoval za možné. Trávily spolu spousty času, což se na Sygin projevilo mimo
jiné sklonem k nošení přiléhavých kožených kombinéz, zatímco Natasha byla
viděna se zaplétanými copy, ačkoli Bruce nemohl vyloučit, že měl mírné
halucinace z přepracování.
Jisté bylo, že nervy na pochodu měli všichni, ale také je
pravda, že někteří k tomu měli mimořádně dobré důvody.
"Starku!" vletěl Fury do laboratoře s takovou
prudkostí, že se polovina Brucových přecitlivělých mašinek nespokojeně
rozpípala. Bruce bez valné lítosti odložil nedojedenou plechovku fazolí a
přejel rukou po klávesnici. Pípání utichlo.
"Pod stolem ho neschovávám," řekl. "Co
provedl tentokrát?"
Furymu šla málem pára z uší. "Iron Man právě vykradl
částicovou laboratoř ve Wilsau."
"Nevím o žádné... aha. Jasně. Přísně tajné."
"Přesně tak. Němci zuří, skandálu se nevyhneme. Nemám
chuť a čas řešit takové skopičiny! Tentokrát už mu vážně zakroutím krkem.
Dostane přesně patnáct vteřin na to, aby odpřísáhl, že jeho oblek má ještě
někdo jiný."
"To pochybuji - zato jsem si dost jistý, že byl celou
dobu tady," řekl Bruce, vstal a z háčku vedle dveří si vzal pončo, které
si rovnou hodil přes hlavu. "Jeho obleky mají frekvenční trasovač, copak
ho Shield neumí zaměřit?"
Fury na něj pohlédl s viditelným podezřením, ale Bruceho
pohled byl tak neochvějně bezelstný a prostý vší záludnosti... že to zkrátka
nemohlo být upřímné. "Ty víš, kde je," ujistil se.
"Předpokládám," opravil ho Bruce a vykročil.
"Omlouvám se za tu poznámku s trasovačem. Tony mění frekvence často, dává
je k dispozici jenom Avengers těsně před akcí. Clintovi nic nevyčítej, neměl
možnost Shieldu poskytnout žádné nové informace. "
"To ho neomlouvá!"
Bruce předvedl jeden ze svých mírných, lehce mimoňských
úsměvů. "Jak vůbec Clint s Natashou zvládají tuhle dvojí loajalitu?"
"Na můj vkus až příliš dobře," odvětil Fury po
několika krocích zachmuřeného ticha. "Je jen otázkou času, kdy se z těch
vašich úspěšných tažení proti zlu stane prvotřídní průšvih. Zvlášť teď, kdy je
Stark pod Lokiho vlivem."
"Nevěříte jim," konstatoval Bruce.
"To není o víře, ale o logice," opáčil Fury.
"Bannere, co vidím já, jako nezávislý pozorovatel? Dva! vědce, kteří si
troufají za pouhé tři! dny postavit zcela novou a nevídanou zbraň proti invazi
z vesmíru. V záloze si pak šetří možnost obětovat asgardské děvče místo
sedmdesáti sedmi milionů, sedmi set sedmdesáti sedmi tisíců, a tak dále, ledva
dospělých pozemšťanů. Vidím Lokiho, který se teď možná tváří jako součást týmu,
ale vsadím se s tebou o co chceš, že kdyby mělo dojít k tomu, že by Sygin, nebo
dokonce on sám, měli být předáni raskorikanům, ztratí se jak pára nad hrncem.
Jedno mu věřím – že pak už ho nenajdeme."
"Já váš postoj chápu," řekl Bruce celý nesvůj.
"Loki nikdy ani nenaznačil, že s předáním Sygin
souhlasí," konstatoval Fury. "Takže já se na rozdíl od vás se
chystám na tu nejpravděpodobnější možnost ze všech – a tou není ani válka, ani
zničení celé Země."
"Přesto jste svěřil řešení do rukou Avengers."
"Ne Avengers," opáčil Fury hlasem jako led.
"Tvému a Starkovu mozku a jejich schopnosti vyrobit zbraň schopnou zničit
svět i z hrsti písku."
Bruce nevypadal, že by ho taková charakteristika potěšila.
Došli až ke dveřím, které vedly ze základny na kamenné pole
horského údolí. Fury nijak nekomentoval skutečnost, že stačilo stisknout
kliku, ačkoli měly být dobře zabezpečené. Řada lidí z personálu si ráda na
chvíli odskočila z přeplněné základny nadýchat čerstvého vzduchu, a utéct odsud
koneckonců neměli kam. Tedy pokud nestáli o desítky a desítky kilometrů pochodu
po naprosto bezútěšném a prakticky neschůdném horském terénu k nejbližším
stopám civilizace, sestávajícím se z letních přístřešků pastevců koz.
Bruce vykročil po kamení kamsi kupředu. Fury přimhouřil oči
a maně sáhl do kapsy, kde obvykle - ale bohužel ne úplně pokaždé - nosil tmavé
brýle. Slunce sice v tuto denní dobu nesvítilo přímo na ledovec, ale i tak bylo
nepříjemné na něj pohlédnout zpříma. Trochu stranou pak zlatavě pableskoval
přistávací modul raskorikanů, zvlášť výrazný na pozadí čedičových skal. Spolu s
neuvěřitelně hluboce modrou oblohou a vším tím tichem pustých hor pak vznikal
působivý obraz plný kontrastů a ostrých tvarů, který si bohužel Fury ve svém
rozpoložení nedokázal vychutnat.
"Nejhorší je, že je to nakažlivé," podotkl
pochmurně.
"Ano?" pravil Bruce, který netušil, o čem je řeč,
zdvořilým tónem.
"Clint pro změnu ukradl vzducholoď. V Uruapanu, ksakru,
ani já nevěděl, že je tam základna. Nějaký armádní prototyp - básnil o tom, jak
skvěle je ovladatelná."
"Jak mohl ukrást vzducholoď?!" Bruce se ani
nesnažil skrývat úžas. "Tedy, víte, co chci říct - vzducholodě nejsou
zrovna pověstné svou rychlostí či nenápadností. Není možné prostě popadnout
vzducholoď, strčit ji za triko a ztratit se..."
"To nevím, ale prý usoudil, že jinak sem těch několik
tun, co Starkův reaktor váží, nedostane."
Během řeči obešli jakýsi špičatý kamenný ostroh, který
odděloval hlavní proláklinu od vedlejší, mnohem menší. Zřejmě vedlejší kráter
ještě nedávno, tedy z geologického hlediska, činné sopky. Jeho relativně rovné
a pravidelné dno Tonyho záměrům dobře vyhovovalo.
Fury i Bruce zastavili mimoděk ve stejný okamžik, a jenom v
ohromení hleděli na stavbu před sebou. Fury proto, že o reaktoru zatím věděl
jenom ze Starkova ´pracuji na tom´ a z toho stěží mohl docenit, jak velká a
komplexně působící ta věc bude. Bruce proto, že Tony dokázal pokročit způsobem,
v jaký ani nedoufal, a ta nová vlna naděje, že svou zbraň dotáhnou včas, mu
způsobila nefalšovanou slabost v kolenou.
Tonyho reaktor byla óda na technickou eleganci ve stříbrné a
modré. Do značné míry vypadal jako zvětšenina toho, který měl vložený v hrudi,
s vypouklým středem z materiálu, jaký Fury z té vzdálenosti nedokázal určit.
Kolem létalo šest či sedm obleků, rychlých jako střela, a v dokonalé souhře
kompletovalo celý ten příšerně složitý přístroj. Další tři pak stáli či klečeli
přímo na těle reaktoru a svářeli jednotlivé komponenty vnějšího nosného pláště.
Fury si dokonce ke svému úžasu všiml, že jedno masivněji působící brnění
posloužilo místo podpěrného sloupu na místě, kdy nebyl terén optimálně
tvarovaný.
Bruce si slabě odkašlal. "Je špatně zakotvený,"
řekl. "Nemá vůbec žádné základy, je v podstatě položený na kamení. Bohužel
nevydrží víc než tu jedinou ránu, ale podloží je tu nestabilní a na víc nebyl
čas. No, to vás asi nezajímá..." Přimhouřil oči v odrazu slunečních
paprsků na kovovém těle jednoho z obleků a zaklonil hlavu. Vychutnával si
pohled na tu sílu, dosud utajenou a spící, ale postavenou a ovládanou lidskýma
rukama, připravenou udeřit.
"Všechno mě zajímá," odsekl Fury.
Jaký to byl úžasný výtvor! Bruce už se netrápil tím, že
pomáhá vyrobit zbraň; příčina byla adekvátní. Teď obdivoval umění ducha,
houževnatost a odhodlání, které mu v tak nepatrné době dokázalo dodat energii
potřebnou pro boj, který byl spravedlivý. Obdiv ovšem nebyl jen abstraktní.
Tony možná budil dojem, že se většinu
času vznáší někde uvnitř vlastní hlavy, ale jeho výtvory byly nejen účelné, ale
i elegantní. Bruce měl jasno: ten reaktor je zároveň umělecké dílo, myšlenkou i
vzhledem. Snad tohle bylo to pravé místo, kde jedině mohl být postaven, protože
lepší kontrast všemu tomu zaoblenému kovu, než byly černé špičaté skály, si ani
nemohl přát.
"Starku!" zahulákal Fury. Ten pocitu posvátného
úžasu docela určitě nepropadal.
Jeden z obleků se hbitě odpojil od ostatních a zastavil ve
vzduchu kousek před nimi.
"Nesete mi svačinu?" zazněl Tonyho hlas.
"Na zem," ukázal Fury zamračeně, protože vážně
neměl rád, když musel k Tonymu zaklánět hlavu. Iron Man pokrčil rameny, což
nejspíš za tu námahu nestálo, a přistál na zemi.
"Svačina by bodla," řekl rozmrzele. "Byla
chyba nenechat tu kuchaře. Nejbližší pizzerie je tak daleko, že mi poslíček
cestou odejde do důchodu."
Fury výmluvným gestem naznačil, že si chce popovídat z očí
do očí. Iron Man znovu pokrčil rameny a obličejová část se poskládala do zbytku
přílby. Objevil se jenom prázdný prostor obleku bez těla. Fury se zatvářil
znechuceně.
"Nebuď morbidní Starku."
"Nejsem pro vás dost dobrý?" ozval se lehce
dotčený hlas.
Bruce si už zatím stačil vybrat vhodně tvarovaný kámen;
nadhodil si ho v ruce a trochu se pousmál. Házet uměl dobře a mířil přesně.
Zasažený oblek, který dosud klečel s laserovou svářečkou na horní hraně
reaktoru, opatrně odložil svůj nástroj, ublíženě se podrbal na zasaženém boku,
ačkoli to byla rána, kterou ten uvnitř nejspíš vůbec neucítil, a sletěl k nim
dolů. Prázdný oblek zatím předvedl jakési nezdvořilé gesto a odfrčel mezi
ostatní.
"Tak co je? Nemám čas," ukázal se Tony, tentokrát
bez přemlouvání.
"Wilsau," pronesl Fury velice, velice temně.
"No? Co má být? To už je vyřízená záležitost."
Fury zasupěl.
"Myslím, že bys měl tady panu Furymu vysvětlit, proč
bylo potřeba se tam vloupat... abych tak řekl... za použití násilí," řekl
Banner, protože už mu v chladném větru vanoucího od ledovce začínala být v
ponču, určeném pro mnohem nižší polohy, trochu zima.
"Ty se moc nehlaš, práskači. Kameny a klacky!"
Protáhl se, až v kovových kloubech zapraštělo. "Protože mi popraskaly
indukční cívky a tohle bylo ideální místo, kde jsem mohl získat přesně co
potřebuji s minimálními škodami," objasnil s naprostou samozřejmostí a
lehkým údivem v hlase, proč se debatuje o takových samozřejmostech. "Ptal
jsem se i ve Walmarku, ale oni měli jen takové," ukázal mezi dvěma prsty,
"a já potřeboval takové," roztáhl ruce. "Měli je i někde v Číně,
ale přišlo mi, že Němci se budou vztekat civilizovaněji. Můžu se vrátit k
práci?"
"Starku," zavrčel zase Fury a Bruce si pomyslel,
že s takovou brzy přijde o hlasivky.
"Fury, nějaký politický skandál je teď to poslední, co
mě zajímá," řekl Tony náhle velice střízlivě. "Oficiální cesta by
nikdy nebyla tak rychlá. I kdyby byli sebeochotnější, a to by oni nebyli, pár
hodin navíc já teď prostě ochotný obětovat nejsem." Zaklapl hledí a vznesl
se kousek nad zem. "Mimochodem - přiznali, že jsem si na cestu přibral
pytlík plutonia? Vsadím se, že na něj neměli povolení. Připiš ho na účet, třeba
pak zchladnou." Jako blesk vyletěl zpět ke své svářečce.
"Opravdu doufám, že to všichni přežijeme ve
zdraví," řekl Fury, "a já budu moct zbytek života strávit tím, že se
budu pokoušet zdeptat Tonyho Starka. A budu si to užívat."
"Vidíte, že byl celou dobu tady," postrčil ho
Bruce k návratu. "Bylo tam jen prázdné brnění."
"To není polehčující okolnost! K čemu sakra potřeboval
plutonium?!"
"Pro zvýšení výkonu reaktoru - bylo lepší než to naše.
Pomohlo by potvrdit mu alibi? Půl noci ležel s hadrem na očích a nadával jak
špaček. Uhnal si zánět spojivek – původně tam běhal bez obleku, aby získal ruce
navíc – a na světlo ze svářečky sluneční brýle vážně nestačí..."
"Opravdu si nemyslím, že by se sofistikovaná loupež
dala svést na omyl techniky!"
Bruceův úsměv začínal být lehce nepříčetný. Vyhoupl se po
několika kovových schůdcích zpět do vyhřáté chodby základny. "Fury, ani
já nemám čas nazbyt. Loki někam zmizel a dost mi chybí zpětná vazba –"
"Jak, zmizel?!"
"Nezmizel!" vykřikl Bruce. "Prostě někde
pobíhá okolo. A teď mě omluvte!" Snad to bylo tím světlem zářivek, které
při přechodu z čirého venkovního světla působilo podivně matně, ale Fury měl
dojem, že Bruceovi po tváři problesklo cosi nazelenalého. Rozhodně to byla
dobrá záminka nechat ho být.
Vykročilou chodbou jen pomalu, a nakonec zůstal stát a
nerozhodně se zahleděl na dveře, za kterými, jak věděl, byla Sygin. Sama,
protože Natasha byla pryč s Clintem. Byla to dobrá příležitost, nebo ne? Fury
tam původně doufal zastrčit některého z asgardských sympatizantů s velmi
konkrétními instrukcemi. Stark by byl jistota a velmi dobře si všiml, že jak
Loki, tak Sygin reagují kupodivu dobře i na Bruce. Zřejmě praxe s bestiemi,
ušklíbl se v duchu, podle všeho jich běhá po Asgardu víc než dost. Jenže Bruce
teď na řeči neměl ani pomyšlení, Stark samozřejmě také ne - a nikdo další tu
prostě nebyl.
Nebyl zvyklý klepat a tak i tentokrát vešel rovnou dovnitř.
Nepřemýšlel v první chvíli vůbec nad tím, že tahle pracovna teď slouží jako
ryze soukromý prostor, hlavu měl plnou pouze úvah nad způsoby, jakými s ní bude
mluvit. Pohled na Sygin, která spala na matraci u stěny, zabalená do deky až po
uši a s vlasy poházenými všude okolo, ho proto trochu zaskočil. Vlastně těch
zvláštních věcí bylo víc. Na stole leželo rozložené pletení a nějaké kresby,
bohužel s pozemskými motivy. Nevěděl přesně, co předpokládal, že tu bude sama
celé ty dlouhé hodiny dělat, ale kdyby nad tím přemýšlel, určitě by očekával
něco exotičtějšího než pruhovanou šálu a k tomu hrst pastelek.
Zahleděl se na ni, jako by z té spící tváře mohl vyčíst víc
než za bdění, a možná tomu tak někdy i mohlo být; ale ne dnes, kdy dokázala
usnout skutečně klidně a nejspíš najít i tolik potřebnou úlevu, na chvíli.
Hlavou mu bleskla nějaká Starkova poznámka o tom, že Lokiho pobudí i letmý
pohled; a jako by Sygin chtěla potvrdit, že pro ni platí stejná pravidla,
pohnula se a otevřela oči.
"Er kominn tími?" zamumlala nezřetelně, viditelně
vytržená ze skutečně hlubokého spánku. Trochu vratce se posadila a zahleděla se
na něj. "Už je čas?" zopakovala zřejmě svou předchozí větu a nahrnula
si celou tu spoustu pocuchaných vlasů na záda. Naštěstí spala plně oblečená,
jak zjistil, když jí sklouzla deka k pasu, alespoň téhle trapné chvilky byl
ušetřen.
"Omlouvám se," řekl a ukázal jí, ať nevstává.
Naopak si také sedl na zem; náhoda mu dala příležitost a hodlal ji využít.
Kdyby měli naproti sobě stát, oba nastražení a napnutí, věci by to neprospělo.
"Nechtěl jsem vás vyrušit." Neformální přístup mu nebyl úplně vlastní,
ale protože měl sklony k ní přistupovat jako k dívčí verzi Lokiho - i když
zároveň si byl jist, že by to dělat neměl a že by to byla chyba - cokoli
podobného výslechu by bylo patrně předem určené k neúspěchu.
"Stalo se něco?" Opřela se o stěnu a promnula ti
dlaněmi tvář. "Tolik pokojných a nudných snů už jsem dlouho neměla - díky
za ně! Už jsem vzhůru." Trochu se pousmála a on zjistil, že... mu připadá
milá. Ten dojem ho lehce ohromil.
"Zatím nic nového," řekl. Bylo najednou snadnější
ji nebrat jenom jako nepřítele, se
kterým měl dočasně uzavřené příměří. "Jsem tu proto, že... Nejste v nijak
snadné situaci," začal mírnou oklikou.
"Uvědomuji si přesně, v jaké jsme situaci," řekla.
Znělo to jako prosté konstatování, pohled měla klidný.
Fury měl samozřejmě všechny možné špiónské kurzy ohledně
řeči těla, a nepostradatelnou školu života. Všechno na ní, do posledního
detailu a sebemenšího gesta, bylo nesmírně vstřícné a plně soustředěné; a na
člověka, se kterým zrovna mluvila, zřetelně vyjadřovala sympatie - a to byla mocná
zbraň, zvlášť když byla skutečně hezká. Trochu uklidněn tím, že je mu jasnější
původ všech těch pozitivních emocí vůči ní, jí lehce pokynul na znamení, že
naslouchá.
"Loki mne obeznámil se vším, co se tu děje, a se všemi
plány," pokračovala Sygin. Trochu zívla. "Promiňte. Vím, co se ode mě
očekává a co všechno je v sázce. Samozřejmě své roli dostojím - ostatně jsem
asgardskému princi povinována svou poslušností."
"Doufám, že na vás..." zarazil se. Co by chtěl
říct? Že na ni Loki nevyvíjel nátlak? Sám by ji svázal do úhledného balíčku a
odeslal raskorikanům expres, kdyby musel. Tohle nebyl druh vstřícnosti, kterou
by měl předvádět.
"Volila bych na jeho místě stejně," řekla a ramena
jí trochu poklesla. "A jistě by bylo v mnohé snadnější skutečně být na jeho
místě... alespoň teď, dokud se jenom vedou slova." Trochu potřásla hlavou.
Uhladila si přikrývku na kolenou, oči už neměly tak pevný pohled jako před
chvílí. "Stále přemýšlím, jak jinak by se to všechno mohlo odestát, ale na
nic jsem nepřišla. A protože bych volila stejně, těžko mohu křičet, že to chci
jinak."
"Kéž by tonhle přístup vzali za svůj moji
podřízení," řekl Fury možná trochu zištně - skutečně potřeboval prolámat
ledy mezi nimi - ale upřímně. Sygin se trochu zasmála.
"Ale vy máte úžasné lidi kolem sebe, pane," řekla.
"Nesmírně obětavé a statečné. A přitom uvažují hlavou i srdcem, nejen svou
zbraní. To je vzácnost..." Opřela se o stěnu a pomalu vydechla. Uvolnila
se tak - ošidný, umělý klid. "Já mám ovšem i další motivaci, velice osobní
- na Lokim mi skutečně záleží. Dvojnásob proto musím hledět na to, aby si
uchoval tvář svým vlastním způsobem."
"Doufám, že vaši loajalitu ocení," řekl Fury,
trochu bezmocný vůči takové porci bezelstnosti a upřímnosti. Ale mluvila, to
přeci chtěl. Získat lepší představu o tom, co od ní očekávat. V ideálním
případě od obou asgarďanů, i když pochyboval, že ji Loki vůbec bere vážně.
Podle všeho se k ní choval ještě hůř než ke svým neoblíbeným pozemšťanům.
"Buď bude příležitost, a pak to nebude potřeba, nebo
nebude příležitost - a všechna slova odejdou s větrem... Je to jako v té
pohádce o chudé dívce, co měla přijít obutá i neobutá. Ale tu asi
neznáte..." Bohužel si sama nejspíš uvědomila, že se poněkud rozpovídala.
"Chápu, proč jste tady," dodala tak trochu bez souvislosti s
předchozími slovy. "Pokud se Anthonymu jeho plán nezdaří..." Pohlédla
mu do očí. "Ale já mu věřím, víte? On to dokáže."
"Já mu také věřím," řekl Fury.
"Neutečeme, ani já, ani Loki," řekla Sygin.
"To jste přeci chtěl vědět."
Ano, to přesně chtěl vědět. Nebylo moc co dodat, i když pár
bezobsažných vět si ještě vyměnili. Ani si neuvědomil jak, ale znovu stál za
dveřmi. Byl podivně nespokojený - byla příliš klidná, příliš racionální, příliš
mnoho zůstalo nevysloveného. Ačkoli poslední, o co by stál, byly nějaké
hysterické výlevy emocí, nedokázal plně uvěřit někomu, kdo se tak ovládá...
neřekla mu vlastně vůbec nic. Sice byla o svých slovech přesvědčená, ale co tím
vším vlastně chtěla říct? Fury proti své vůli cítil jisté ohromení. Opravdu s
ním právě zametla malá holka?
Prošel kolem něj Banner a zřejmě si ho vůbec nevšiml, mumlal
něco o nestejnoměrném vlivu magnetického pole. V ruce držel propisku jako by
byl proutkař, který hledá vodu. Působilo to trochu podivně - mírně řečeno.
Fury proto jen letmo nahlédl do laboratoře: Loki se zjevně navzdory Bannerovým
obavám znovu objevil, i když obklopený modrým světlem virtuálních obrazovek moc
reálně nepůsobil. Navzdory zdánlivému soustředění si ho okamžitě všiml. Oběma
rukama rozhrnul obrazovky, až si hleděli z očí do očí, a pronesl jenom:
"Jestli víte něco o nelokálních diferenciálech hodnot kvantové
teleportace, tak dovnitř. Jestli ne, tak ven."
Fury usoudil, že si půjde raději nechat nadávat od Rady,
než poslouchat zdejší chytráky, a znovu pohlédl na hodinky. Čas se bohužel
nezastavil.
Žádné komentáře:
Okomentovat