Na dosah ruky II. - 3.

Tony má krapet nervy na pochodu a hoď kamenem, kdo by ses mu divil.
(Je sobota večer, to znamená, že je skoro úterý. Takže čas na další díl! :-))
Měli byste vědět, že každá z kapitol měla mít cca 15tis znaků. Mají prakticky dvojnásobek. Co k tomu jen říci... Doufám, že rádi čtete. Trochu si dnes uděláme v ledačems jasno, čímž se samozřejmě všechno zamlží. :-)

Pomalá jízda podle předpisů - za nic na sebe nesměl upozornit - byla po probdělé noci ubíjející. Dálnice rovná jako stůl, pruhy jeden jako druhý namalované v otravně hypnotizujícím rytmu, vycházející slunce bodalo do očí přesně v tom nepříjemném úhlu, aby nepomohlo sklopit stínítka. Měl dojem, že při téhle rychlosti se brzy přesune z pruhu pro obytné přívěsy až na ten mezi kamiony. Za svodidly se střídaly příměstské industriální zóny s pokusy o zemědělství, jedno nudnější než druhé. Celé tělo ho přímo svrbělo potřebou vyrazit kupředu a nechat motor pořádně zařvat.

"Pane, při našem chvatném odchodu jsme nevyrovnali účet za ubytování."

"Máš v databázi nějaké vhodné řešení tohoto problému, Jarvisi?"

"Pošlu jim e-mail s omluvou a peníze na účet.”

"Jako bys mi četl myšlenky."

"Duch ve stroji!” zvolala nadšeně Sygin. "Slyšela jsem o něm.”

Krátce na ni pohlédl. Vypadala pokojně, nebyla v ní ani špetka padouchovitosti, její úsměv byl přímo demonstrativně prostý vší záludnosti. Prostě od pohledu milá holka. Asi by opravdu měl přestat uvažovat, jaké všechny nehody by se jí mohly stát - koneckonců, přišla je varovat. Zasloužila by si dostat šanci, nějakou malou.

Ksakru!

Vážně by si přál přestat tak prožívat její náhlou přítomnost. No a co, tak vedle něj sedí budoucí manželka jeho... přítele? Na kolika večírcích stačil obšťastnit nějakou kočku, zatímco manžel do sebe naléval u baru drinky a ani si nevšiml, že mu na chvíli zmizela? ... až na to, že tohle bylo vážně něco jiného, hodně něco jiného.

"Možná přišel čas mi vysvětlit, co tu vlastně děláš,” řekl Stark, když si byl konečně jistý, že bude znít zcela vyrovnaně, a žádná z těch emocí, kterou vůči ní cítil, se v jeho hlase neprojeví.

"Je to nádhera,” rozhlížela se dívka z okna s nadšeným úsměvem po krajině, jejíž všechny nedostatky ranní slunce odhalovalo obzvlášť nemilosrdně, a o které si byl Stark zcela jist, že je dokonale fádní, nezajímavá, ba přímo ohavná. "Nikdy jsem nebyla mimo Asgard...”

"Neměla jsi mezi příbuznými nějakou Undisu?” zavrčel. "Nebo mají stejnou schopnost držet se tématu všechny asgarďanky?”

"Neměla,” odpověděla Sygin. "Odpusť. Nechci před tebou ničeho tajit. Jen - sama vím málo.”

"Začni od začátku, nějak to dáme dohromady.”

"Vyhledal mne Heimdall...”

"To je ten velkej chlap u brány.”

"Ano. Pravil mi, že kdybych ve svém srdci pocítila touhu navštívit prince Lokiho, vzhledem ke svému postavení plně po právu, bylo by jeho povinností mne za ním přenést. A že sice není o ničem oficiálně informován, ale kdybych princi u té příležitosti naznačila, že by měl změnit místo, na kterém se právě nachází, tak on by pak nemohl říci králi, kam má poslat vojáky, zvlášť kdyby se Loki skryl jeho očím."

"Budu předstírat, že chápu o čem mluvíš. A dál?”

"Dál nic. V okamžení jsem šla s ním a jeho vůle mne přenesla na Zemi.”

"Ech... rozhoduješ se rychle. Takže Heimdall je na Lokiho straně?”

"Já nevím, Anthony. Podle toho, jak jsem slyšela mluvit otce, možná spíš na Thorově. Všichni věděli, že to byl Thor, kdo odvedl Lokiho z Asgardu - snad i proti Ódinově vůli... Měl potom prý nějaké nepříjemnosti. Nad královským sídlem zuřila bouře dva dny a dvě noci.”

"Počkej, ztrácím se.”

"Doslova, pane. Právě jste minul odbočku.”

"Sakra!”

Chvíli bylo v autě ticho, než se Starkovi povedlo ve vhodné chvíli, a naštěstí jen slabém provozu, ne úplně legálním manévrem otočit auto do protisměru, a vzápětí sjet z dálnice na potřebnou silnici. Na dalších třicet mil k příštímu sjezdu měl možná dost času, ale už ani za mák trpělivosti.

"Pořád ještě máme minimálně dvě hodiny do první možné doby startu,” zauvažoval nahlas. "Na letiště bude lepší přijet na poslední chvíli.”

"Odpočívadlo na pravé straně za šest set metrů, bez kamer,” nahlásil Jarvis. Stark odbočil; bylo tam prázdno, společnosti jim dělalo jen několik přetékajících košů s odpadky a dva dřevěné stoly s lavicemi. Vystoupil a trochu si protáhl záda. Pro kafe by zabíjel a svěží ranní vzduch pomáhal jen málo.

Sygin vyskočila podstatně křepčeji a kupodivu se vyhrabal i Loki. Opřel se o vůz, ruce složené na hrudi, a na dívku se zadíval způsobem, který Stark nedokázal rozluštit, ale který ji zjevně nijak nerozrušoval; vypadala velmi zdvořile a pokorně, celým svým zjevem dávala najevo jakousi oddanost, která ale, musel Stark objektivně uznat, nepůsobila podlézavě. Byla na Lokiho zcela zaměřená, Tony sám pro ní byl jen doplňkem; nezvyklý pocit. Loki byl sluncem a oni dva planetami. To by jeden vyl.

"Takže? Co se stalo od doby, kdy jsem odešel z Asgardu?” řekl Stark.

"To není důležité,” řekl Loki a Sygin, která už už otevírala pusu k odpovědi, zase sklapla.

"Připadá mi to dost důležité, když je kvůli tomu tady tvoje budoucí příbuzná,” poukázal Stark. "Jestli mi to nechceš říct, prostě si počkám, až zase usneš. Budu ji tak dlouho pálit cigaretou, až mi to prozradí.”

Sygin se zatvářila vyděšeně a ustoupila krůček dozadu.

"Má patrně větší sílu než ty,” pravil Loki suše. "Neber na ni měřítka dívek ze Země. Navíc se nám bude možná hodit.” Pohlédl na ni. "Pokud předpokládám správně, žes pravou dcerou svého otce.”

"Mám za sebou všechny potřebné zkoušky na vyšší stupeň.” Bylo to něco, na co byla hrdá, to z jejího hlasu Tony slyšel zřetelně, ačkoli se to snažila skrývat; vzhledem k tomu, že jejím otcem byl léčitel Astafal, dalo se předpokládat, že by se jim taková kvalifikace opravdu mohla hodit. Ale Loki se neptal proto, aby začal chválit, či hodnotit pokroky. Jenom přikývl a šel rovnou k tomu, co ho zajímalo nejvíce.

"Kdo ti řekl, abys sem přišla?”

"Heimdall.”

"Heimdall?” To Lokiho viditelně zaskočilo. "V tom případě...” Nerozhodně se zamračil.

"Sygin, co se stalo po mém odchodu z Asgardu?” zopakoval Stark neoblomně.

Dívka nerozhodně zamžikala pohledem z jednoho na druhého.

"Nehodláš tolerovat mé zjevné přání o těch věcech nehovořit?” řekl Loki.

"Ne.”

"Ne?”

"Ne.”

"Vždyť to není nic tajného,” řekla Sygin opatrně. "Všichni to ví.”

"Vůbec nepochybuji, že to bylo lákavé sousto pro babské klepy,” odsekl Loki vztekle. "Protože to je přesně to, co všichni to ví znamená." Pohlédl zpříma na Tonyho, očividně se rozhodl, že jeho vlastní verze bude lepší než ta zprostředkovaná. "Nedělo se nic, co by stálo za příliš mnoho řečí." Sygin rozhodně nevypadala, že by s takovým prohlášením mohla souhlasit.

"Spokojím se s málem. Pár stručných, suše popisných vět."

Loki se na něj zamračil. "Hned na počátku vycházíš z jednoho mylného předpokladu, a to že Ódinovi záleží na mém blahu. Nezáleží. Nemá mě rád o nic víc než já jeho - a pokud snad nás oba vědomí povinnosti udrželo během ohrožení Asgardu na jedné straně, bylo to pouze z nutnosti.”

"Vždyť mi umožnil ti pomoct,” poukázal Stark, dle svého zcela logicky.

"Ano, dal ti prostředky k ovlivnění věcí,” přikývl Loki. "Alibi k tomu, aby nemohl být obviněn z mojí smrti, alibi k tomu, aby mohl ukázat a říct hle, druh mého syna dostal vše, co požadoval! Nechat mě prostě zemřít, to už by se starším a hlavně matce nelíbilo - stále jsem princ. Prostředky přesně takové, aby pravděpodobnost, že přežijeme, byla mizivá. Kdyby tvá moudrost a síla byla pouze pozemská, jsme oba mrtví.”

Stark si nerozhodně promnul čelo. Tak nějak přivykl představě Ódina coby docela fajn chlapa, i když s poněkud svéráznou filosofií. Tohle ho stavělo do mnohem temnějšího světla.

"Král nechal prince Lokiho předčasně probudit z léčivého spánku,” vložila se Sygin a pohlédla na Lokiho se smutným omluvným pousmáním. "Ačkoli můj otec protestoval a stavěl se ostře proti tomu. Bude teď trvat dlouho, než se dokáže úplně probudit...”

"To mi neuniklo,” řekl Tony.

"Potom mne můj předobrý otec a nejvyšší pán Asgardu nechal postavit před soud starších,” řekl Loki s nepřeslechnutelnou nenávistí v hlase.

"Za co, probůh?”

"Prý se ho princ Loki pokusil během bitvy zabít," řekla zase Sygin.

"Jo tamto...”

"Můj pane, ta obvinění snad byla pravdivá?” vyděsila se Sygin. "Myslela jsem, že je to - snad nedorozumění? Já – já neshledávám v tom valný smysl, i kdyby za bitevní vřavy udála se taková věc, byl byste souzen spíše za zradu v poli. Ale nic takového z úst žalobců nepadlo – nechápu to.”

Lokimu potměšile zablesklo v očích. "Co si myslí lidé?” zeptal se.

"Že je to celé podivné a že skutečné důvody palác tají. Že kdyby se princ Loki rozhodl krále zabít, tak...” Náhle vypadala velice rozpačitě. "Nikdy by to nebylo zpříma mečem a přede svědky,” dodala s viditelnou touhou, aby nemusela pokračovat. Lokiho to kupodivu pobavilo.

"Špatná pověst jako štít před obviněním,” řekl. "To se mi líbí.”

"Co ten soud?” připomněl se Stark.

"Proč pokus o vraždu?” nechtěla se dát Sygin odbýt.

"Byla to spíše emotivnější hádka,” řekl Tony, když se Loki odmlčel.

"Nebyla to emotivnější hádka,” odsekl Loki. "Když jsem zjistil, že se Ódin zpronevěřil svému slibu ochránit Anthonyho, a poslal jej na smrt, vyjel jsem po něm mečem. Pravda - emotivně. Emoce mají být omluvou? To je ubohé. Ovšem velmi pozemské. Nebo přitěžující okolností?”

"Byl král raněn?” zeptala se Sygin slabým hlasem.

"Ani jsem se nepřiblížil. Anthony mne zastavil. Emotivně."

"Navrhuji přestat mluvit o čemkoli emotivním," řekl Tony.

Sygin si zabořila prsty do vlasů. "Je to tak... zmatené!”

"Proto se to celé změnilo v takovou frašku," shrnul Loki bez podrobností. "Ódin udělal chybu, že nerozhodl sám a rychle. Plánoval a předpokládal, že mě velkým procesem vyděsí a skloním se před ním s pokorou - vážně by pomohlo, kdyby ve mně přestal vidět ledva odrostlé dítě - výsledkem každopádně mělo být rozhodnutí o mé popravě, kterou by milostivě změnil na vězení, opojený vlastní laskavostí a mým vděkem.”

"Ale princ Loki si získal srdce lidí svými statečnými činy,” dodala Sygin hrdě. "Bok po boku jste zastavili útok z hvězdných lodí a bitva tak mohla být vybojována čestně. Toho si váží každý válečník na Asgardu. O přesile, kterou jste přemohli, se zpívají písně.”

Tony pocítil touhu začít bušit hlavou o střechu auta. Byla příhodně při ruce, ve vhodné výšce a úhlu. Zastavil ho pouze fakt, že opravit potom tuhle speciální červenou metalízu by trvalo otravně dlouho.

"Dobře, takže Ódin Lokiho předhodil vlkům a vlci řekli hle, ale on jest také vlk, vždyť vyl s námi!”

Oba asgarďané na něj pohlédli shodnými skelnými pohledy.

"Něco takového,” připustil Loki nakonec. "Nečekal, že se dočkám podpory lidu a rady moudrých, a vymstilo se mu to. Proces se začal protahovat bez naděje na brzkou shodu."

"Ódin nakonec prohlásil, že se princ Loki ve svém stavu není schopný sám hájit a po několika dnech soud odložil na později." Tony jen zaskřípal zuby, když si představil, v jakém stavu Loki tou dobou mohl být. Vystavit ho takovému ponížení ho mohlo leda víc naštvat, stěží poučit či potrestat - to by snad měl otec vědět. I nevlastní. "Neurčil však dne ani hodiny. Vyrozuměla jsem, že to celé vyznělo hodně do ztracena.”

"Ano. Předobrý Ódin se rozhodl mě po dobu čekání posadit do vězení, ale můj nikoli-bratr Thor se začal vztekat - občas je docela užitečný - a změnil rozhodnutí na domácí vězení. Potom mě přivedl na Zemi s tím, cituji, že je jedno, ve které domácnosti obsadím postel...”

"Aha,” řekl Stark a ani nebránil vzteku, aby pronikl do jeho slov, "to je to tvoje, že nám teď nic nebrání a máme na všechno dost času.”

"Nechtěl jsem, abys byl ovlivněn okolnostmi,” pokrčil Loki rameny. "Nestál jsem o azyl ze soucitu.”

"Sakra...” Touha do něčeho praštit sílila. "Vždyť jsi ode mě málem odešel! To by ses šel nechat zavřít?! Nebo rovnou popravit?”

"Mám i jiné možnosti než tebe,” odsekl Loki. "Ostatně jsem si jist, že by Ódin nepřistoupil k tak krajnímu řešení. Před lidem nevypadá dobře, když král nechává popravit své syny, a matka umí být velice důrazná. Už se ukázalo, že dá raději přednost nepřímým metodám - přežili jsme jen náhodou, nemá důvod měnit styl. Leda přitvrdí.”

"Fajn." Tonymu bylo jasné jenom to, že se Loki bude dál tvrdošíjně tvářit jak někdo, kdo si vystačí sám a nikoho nepotřebuje. "Co se teď změnilo?” pohlédl Tony na Sygin. "Co znamená skrýt se očím?”

"Heimdall teď nikoho z nás tří nevidí a tak král nemůže poslat své bojovníky, aby Lokiho zatknul,” vysvětlila Sygin. "Odejdu brzy, abych zbytečně nevyčerpávala - "

"Odejdeš, až rozhodnu,” řekl Loki stroze a znovu pohlédl na Tonyho. "Nevím, co se změnilo.”

"Já také ne,” pokrčila rameny Sygin. "Heimdall mi jenom řekl, že vás mám varovat. Nejsem obeznámená se záležitostmi královského dvora.”

"Nevypadá to nijak složitě," rozhodil Tony rukama. "Zjevně se rozhodl, že lepší Loki pod dohledem v lochu, než na Zemi svobodný jako ptáček.”

"Ještě bych chtěl bych vědět, jaké jsou reakce na Anthonyho,” nespouštěl Loki pohled ze Sygin. "Buď upřímná. Je to důležité.”

"Ne tak špatné," zamyslela se jen krátce. "Někteří ho vidí jako schválnost vůči otci. Dívkám váš příběh většinou připadá romantický,” zasmála se. "Hodně lidí říká, že jste příliš jiný, můj pane, a tak není divu, že hledáte druha v jiném světě. K zlosti je to většinou jen nemnohým starším, prý nezodpovědnost, i když jste mladší syn. Kvůli dědicovi," pohlédla krátce na Tonyho. Ten jenom zamrkal. "Převládající postoj tvrdí, že je jen přechodným rozmarem...” vrátila se očima k Lokimu.

"Dobře,” přikývl.

Tony se zamračil. "Proč by to mělo být důležité? Myslíš, že bych ti mohl přitížit u soudu?”

"Jako můj rozmar jsi v bezpečí. Jako můj druh ne. Jestli mi přitížíš nebo ne, to je mi jedno.”

"Takže když to shrneme,” prohrábl si Stark vlasy a střelil neklidným pohledem k několika ptákům, kteří s hlasitým křikem vyrazili z křoví, "schováváme se přes Shieldem i před Asgardem. Představu o možnostech Shieldu mám, ale co Asgard?”

"Heimdallova loajalita začíná patřit Thorovi,” řekl Loki zamyšleně. "To by pro nás mohlo být výhodné. Teď záleží, jak moc si otec přeje vrátit mě zpět. Jestli pošle jednotku na Zemi, nakonec mě najdou, ale dokud nás skrývám očím strážce, nic moc nám od Asgardu nehrozí.”

"Sygin...” Stark si trochu odkašlal. "Co s ní?” Asi nebyl způsob jak to říct a neznít přitom žárlivě. Sám sobě tak zněl! Byla hezká, byla milá, dávala najevo, že je vůči Lokimu zcela loajální. Bylo to k vzteku. Tohle všechno byly kategorie, ve kterých neměl šanci obstát. Dobře, vypadal k světu. Ale nebyl milý a nehrál si na oddaného poddaného.

"Prozatím bude muset zůstat s námi," řekl Loki zamyšleně a Tonymu lehce zatrnulo. "Nemůžeme ji nechat pobíhat po Zemi, ani vrátit na Asgard. Možnost, že se ji Ódin či Shield pokusí využít proti mě, je příliš vysoká." A v obou případech by ji mohli zavřít za napomáhání hledané osobě, doplnil si Tony v duchu, dokud nezčerná. Bohužel to dokonale dávalo smysl. Ale jednou byl Tony dospělý a rozumný muž, a tak ani tentokrát nepodlehl touze do něčeho kopnout.

"Nechci do vězení,” hlesla vyplašeně, zřejmě si spočítala to samé. "Budu užitečná.”

"Předpokládám, že budeš.” Loki sklopil hlavu a unaveně zavřel oči. Už byl příliš dlouho na nohou na svůj vkus.

"Lehni si do auta,” řekl Tony. "Za chvíli vyrazíme dál."

"Potřebuji přemýšlet, ne spát,” zavrčel Loki, ale poslechl. Usnul skoro dřív, než si opřel hlavu.

"Kéž by ho Všeotec nebyl býval probouzel,” povzdechla si Sygin polohlasně. "Už mohl být v pořádku. Nestihla jsem skoro nic vzít,” poklepala si na malou brašnu, která jí visela u boku, "ale něco přeci. Až budu mít možnost se jím chvíli zabývat, bude na tom lépe.”

"To rád slyším,” řekl Stark. Připadal si náhle velice rozpačitě. Houpačka emocí se překlopila do nové polohy, o nic lepší, než byla ta předchozí. Jako by tu byl navíc? Ano, rozhodně navíc. Své dělalo i to, že se Loki před odchodem neoblékl a teď tu běhal v asgardském; Sygin samozřejmě také, archaické dlouhé šaty a prazvláštně splétané vlasy. Budou muset dávat pozor nejen na kamery, ale i na lidské řeči; nic moc horšího se jeho snaze o nenápadnost nemohlo stát. Dokud byl Loki sám, nebylo to dobré, ale ani tak třeskutě zřejmé, zvlášť pokud byl ochoten ze své zbroje aktivovat jenom ty méně nápadné kousky, ale ve dvou už ano, to už byl přímo houf: a nebyly to jenom šaty. Byl to způsob držení těla, pohyby a gesta, o maličko, ale přesto znatelně obřadnější dikce řeči. Asgarďané obecně jako by zabírali mnohem více prostoru, než by se mohlo zdát podle pouhého objemu těla. Strhávali pozornost. Byli... působiví.

Kafe. Vážně by strašně moc potřeboval kafe.

Tony se vytoužené chvíle vlastního spánku nakonec dočkal až v letadle - během letu naplánovaného tak, aby plně odpovídal běžným leteckým řádům a nijak nepřitahoval pozornost. Jen místo houfku manažerů Stark Industry nakráčel nejvyšší šéf osobně. Kapitán sice hleděl na své pasažéry trochu překvapeně, ale ukázalo se, že dříve už se Starkem létal, a byl více než ochotný přikývnout na veškeré krycí historky a hlavně důrazné doporučení, že se nemá vybavovat s letovým provozem o ničem z toho, co viděl. Stark své lidi platil dobře a tohle nebyla první chvíle, kdy se mu to vyplácelo. Letadlo nebylo velké, ale na let do Evropy, ačkoli nepoletí přímo, bylo dostatečně pohodlné. Tony si jenom sklopil sedačku, hodil přes sebe deku a za chvíli nevěděl o světě.

Když se probudil, chvíli trvalo, než si dokázal uvědomit, kde je a co se děje. Letadlo sebou trochu nepříjemně otřásalo; venku pršelo a poryvy větru byly dost silné, aby nadělaly vrásky pasažérům se slabším žaludkem. Tonymu to bylo jedno. Hleděl na druhou stranu kabiny, kde vedle sebe seděli Loki a Sygin, naklonění k sobě, a tiše spolu hovořili. Hleděl na jejich tváře, jen slabě ozářené tlumeným světlem bouřkových mraků, živá dívčina gesta a Lokiho zaujatý výraz. Vypadali vedle sebe dobře, přistupovali k sobě s jakousi důvěrností, kterou u svého asgardského druha neznal, možnou snad jen pro někoho, kdo toho druhého zná od dětských let. Možná se znali dobu delší, než byl Tony na světě.

Těžko říct, kolik času uběhlo, kdy je jenom tiše, bez kloudné myšlenky v hlavě pozoroval; konec byl obvyklý, a to že si Loki opřel hlavu a zavřel oči. Sygin přes něj ještě přehodila pokrývku, to už zřejmě nevěděl; ale stejně Tonymu nejasně vadilo, že to nemohl udělat sám. Dívka zatím zachytila jeho pohled a přešla k němu. Posadila se na zem, aby měli hlavy vedle sebe, a tlumeným hlasem se zeptala: "Kam letíme?"

"Stejně se na Zemi nevyznáš."

"Jména měst mi skutečně nic neříkají. Myslela jsem... na jaké místo? Někde, kde bude spousta lidí, nebo poušť, moře, hory?"

"Nejsme poznávací zájezd," řekl chladně.

Sygin si s nebeskou trpělivostí ani nepovzdechla. "Loki se bude zotavovat lépe v horách, raději ve sněhu než v horku, snadněji ve vyšší nadmořské výšce."

"Dobře," řekl po kratičké pauze. "Vezmu to v úvahu. Jeden lázeňský pobyt s plnou penzí pro tři osoby. On... řekl si o to?"

Zatvářila se provinile. "Hovořili jsme o jiných věcech. Obávám se, že jsem ho rozhněvala. Vyptával se na poměry na Asgardu, ale takové věci já nevím... neříkal nic o tom, kam máme namířeno. To byla prosba léčitele, ne cestovatele."

Stark si začal připadat trochu hloupě, a to byl pocit, který neměl rád. Jejímu chování, ani tomu nejskrytějšímu tónu hlasu, když mu popisovala, jaké prostředí by pro jejich zombíka bylo nejvhodnější, se nedalo nic vytknout. Jenže ta trocha provinilosti nijak neuhladila touhu omylem ji nechat propadnout nouzovým východem. Začínal si být jistý, že k ní musí nutně zaujmout nějaký rozumný postoj, a ten si udržet, protože momentální emocionální houpačka byla stejně tak otravná jako nezdravá.

Pro začátek by to možná pomohl ryze praktický přístup: Shield hledá dva muže. Teď se změnili v jednotku obsahující dva muže a dívku. To už byl rozdíl, který mohl znamenat mnoho.

Už v letadle Stark trochu hledal a zařizoval, a proto když přistáli na jednom malém francouzském letišti poblíž města, které se nejmenovalo Paříž, měl dávno hotový plán. Jeho součástí  byl hotelový pokoj přístupný přímo z podzemního parkoviště, takže přesun Lokiho z taxíku do ložnice proběhl zcela nepozorovaně, a následná návštěva nedalekého obchodního centra. Něco málo sice sbaleno měl, ale už teď mu to začínalo připadat nedostačující.

"Tomuhle se říká kreditní karta," strčil Sygin před oči malý plastový obdélníček. "Běž si nakoupit všechny ty holčičí věci, co potřebuješ, abys zapadla. Jsou tu tři patra oblečení a ty máš tak šestku, maximálně osmičku, v takové velikosti se nakupuje snadno."

"Jak ty tři věci spolu souvisí?" přeptala se opatrně.

"Co myslíš?"

"Myslím věc, které se říká kreditní karta, a pozemské oblečení. A šestka a osmička."

Stark zavřel oči a počítal do deseti. Pak jí to vysvětlil. A pro jistotu dovedl až ke vchodu A zamával na jednu z inteligentněji vyhlížejících prodavaček. "Já si musím koupit pár počítačových komponentů," objasnil stručně. "Sejdeme se tady na tom místě přesně za dvě hodiny. Nikam jinam nechoď!"

"Však mi to s dcerkou zvládneme," připlula k nim dotyčná, přízvuk měla děsivý, ale vypadala schopně, a div už Sygin nevlekla za rukáv mezi regály. Stark se zatvářil vyděšeně. Sestra budiž, v nejhorším i mladší, ale dcera?!

"Promiňte, přítelkyně?" předvedla prodavačka až příliš profesionální úsměv. To ho vzpamatovalo.

"Neteř," ucedil. Dobrá. Možná mezi nimi je vidět menší věkový rozdíl. Koneckonců, moc se nevyspal.

"Postarám se o ni," pravila ta milá paní spiklenecky. "Máte moc zajímavé šaty, slečinko."

"Byli jsme na festivalu," řekl Tony bez dalších podrobností, protože spoléhal, že za takové prohlášení si každý dosadí něco vhodného, "a ukradli nám všechna zavazadla. Tak jí, já nevím, šup zpátky do civilu a všechno co potřebuje na delší cestu."

Sygin ostatně vůbec nevypadala, že ji představa třech pater oblečení naplňuje obavami. Ačkoli i Tony věděl, že na Asgardu se na módu nehraje, zřejmě byla určitá univerzální ženská konstanta v celém vesmíru stejná.

On sám skoro utekl. Pěkné oblečení si užít uměl, pokud měl zrovna náladu, ale nebývalo to často a určitě se to netýkalo věšáků plných běžné konfekce. Ne že by nedaleký obchod s elektronikou byl méně deprimující. Neměli nic skutečně kvalitního, a to ani v zamčených vitrínách za nerozbitným sklem - disky počítali pořád ještě na giga a rychlosti přenosů zařízení byly prostě směšné - nakonec si byl schopen poskládat zhruba to, co potřeboval, nebo alespoň to nejlepší možné provizorium – ne, nemělo si cenu nic nalhávat, byla to zoufalost a už teď trpěl při pomyšlení, jak omezující prostředky má k dispozici. Jenže kdyby vybalil někde na veřejnosti svůj běžný notebook, nejbližší průměrně informovaný geek by dostal infarkt. Na místo, kde se měli sejít, dorazil s pořádně těžkou taškou a mnohem lehčí kreditkou.

"Tony!"

Polilo ho horko při pohledu na stvoření, které se k němu rozběhlo. Nemůže mít přeci tak neuvěřitelnou, příšernou smůlu, aby ho poznala nějaká ochechule v obchoďáku o půl světa dál?! A že ochechule vypadala pořádně nadšeně. Kolem krku mu naštěstí neskákala, i když byla až příliš blízko, a když se už už nadechoval k protestům ohledně narušování svého osobního prostoru, poznal Sygin. Jenom podle vlasů. I když svázané, mít je do pasu bylo obstojné poznávací znamení.

"Tony, je to báječné!" rozplývala se. "Už dávno jsem si nepřipadala tak skvěle. Zdejší dívky mají tolik barvitých možností!"

Zděšeně si ji prohlížel. Mluvit o barvitosti bylo přehnané, byla převážně v černém. Kožená bunda posetá ostrými trny a protkaná řetězy, kalhoty potrhané na těch správných místech, v uších černé kruhy, do vlasů jí strčili nějakou složitou konstrukci z drobných mašliček posetých lebčičkami, a tmavě modrou rtěnku by zakázal zákonem. Byla teď vyšší než on, zjevně díky na několik prstů tlustým podrážkám.

"Mám dojem, že pokyn zněl vypadat nenápadně," zachraptěl a představil si, jak s něčím takovým leze do vlaku.

"Však jsem si prohlédla zdejší dívky se vší pečlivostí," sdělila Sygin šťastně. "Mé nové družky mi potom pomohly vybrat si to pravé. Zdržíme se tu do večera, Tony, prosím prosím? Mé srdce zatoužilo navštívit s nimi odbornou přednášku. Dozvědět se něco o Zemi je přeci užitečné?"

"Vypadáš, jako by se emo moucha srazila s rockovou chlapeckou kapelou," zhodnotil nemilosrdně. Už začínal tušit, odkud vítr vane. Houfek pubertálních děvčat půl patra od nich, hromádka kdovíjakých letáků, fanatický lesk v oku a koncentrace kovových prvků v oblečení tak vysoká, že mohly rovnou nosit ironmanovo brnění. Snažily se zaujmout kolemjdoucí, ale zřejmě už to trochu přehnaly, protože většina lidí je obcházela menším obloučkem.

"Genderová dimenze korupce v epoše globálních změn klimatu s ohledem na multikulturní aspekty integrace EU," vychrlila Sygin. "To zní úžasně zajímavě!"

"Jsem si naprosto jist, že Asgardu jenom prospěje, pokud nikdy neuslyší o genderových studiích," zavrčel Stark. "Protože pokud ano, a Ódin zjistí, že jsem byl poblíž a rovnou tě nezabil, vyhlásí mi džihád."

Sygin vypadala poněkud zaskočeně. "Nerozumím tvým slovům," řekla trpělivě. "I když už jsem pochopila, že ne všechno, co tvé rty vysloví, slouží ke skutečnému porozumění - "

"A to jsem ji pustil z dohledu na dvě hodiny!" zaúpěl Stark. Popadl ji za rameno, se vší opatrností, aby se nenapíchnul na nějaký rozvernější osten, a vlekl ji zpět k obchodu. "Mazej se převléct. Kde je ta milá paní prodavačka? Vážená paní, to myslíte vážně?"

"Vypadala tak rozhodnutá," omlouvala se ta milá paní s jistou stopou vzpurnosti. "Nechtěla jsem jí stavět překážky při projevení vlastní identity. Navíc jí to skutečně sluší!"

"Zkuste si představit, že jedeme navštívit stařičkou matičku na vesnici tak daleko od civilizace, že wifi považují za vúdú." Zřejmě vypadal dost přesvědčivě naštvaně.

"Ve skutečnosti jsme počítaly i s tím. Hned to bude, pane." Ale z pohledů širokého okolí pochopil, že za padoucha je tu dnes on. Byl si vcelku jistý, že mu to spaní nezhorší.

Sygin se objevila za rekordně krátkou chvíli; v texaskách a pastelovém svetříku vypadala o pár let mladší, velmi nevinná a velmi zkroušená. "Nechtěla jsem tě rozhněvat."

"Nezlobím se," řekl ne úplně upřímně. "Měl jsem být konkrétnější."

"Tak mi vysvětlíš, co znamenají ty genderové dimenze multikulturních aspektů integrace?" zazářila znovu.

Na tohle se vážně necítil. Ani teď, ani potom, nikdy. "Co já vím, co to bylo za akci?" zalhal hladce. "Aspekty značí polohu kosmického objektu vzhledem ke Slunci... možná si děvčata dělala úkol do zeměpisu, ehm..." Sygin nevypadala úplně přesvědčeně. Raději nasadil nejtěžší kalibr. "Vlak jede až za tři hodiny. Nehodily by se ti ještě jedny boty?"

To zabralo.

- Pokračování -