Tohle už Loki znal: kdykoli se na obzoru objevil Thor, milý úsměv se změnil v rozzářený a ladné dívčí pohyby v rituální tanec plný flirtování. V duchu jen znechuceně zavrtěl hlavou a odepsal tuhle hloupou husu jako další ztracený případ. Dál se snažit by bylo marné – z tohohle mráčku nezaprší.
"Dáte si víno, pane?" zatrylkovala dívka a pozvedla džbán.
"Nalej mi, děvče," pravil bodře Thor a upustil kladivo na zem, až to zadunělo. "Tebe ještě neznám! Nová v paláci? Nalej mi po okraj, jak to mám rád." Loki ze sebe vyloudil slabý úsměv.
"Vítej doma, bratře," řekl.
"Už mi chyběla vůně asgardského vzduchu," prohlásil Thor, rozvalil se v křesle a spokojeným pohledem přejel prostřený stůl. "Ten jediný má v sobě sílu. Opravdová chuť jídla! A ženy, nejkrásnější mezi všemi." Služebná se zasmála a zatočila se tak, aby jí Thor mohl protřepnout sukni, kdyby chtěl. A on samozřejmě chtěl.
"Další porce hrdinských historek," řekl Loki.
"Pořádná!"
"Schovej si je večer na hostinu. Tam budeš mít větší obecenstvo. Bude přeci hostina u příležitosti tvého návratu?"
"Bude a schovám, pro tebe jich je stejně škoda. Vytáhl jsi vůbec paty z paláce, co jsem byl pryč? Vypadáš, že by ti trocha slunce do tváří neuškodila."
Loki se pokusil vypadat méně otráveně, ačkoli osobně se domníval, že má nárok; vzhledem k tomu, že mu Thor právě odloudil společnost, od které si sliboval možná víc než jednu noc. A to se ani nesnažil! Ne, tohle vážně nebylo fér.
"Byl jsem v knihovně."
"Byl jsem v knihovně," parodoval Thor jeho slova. "Světe div se. Copak je tam ještě něco, co jsi nečetl?"
"Spousta věcí," ujistil ho Loki. "A hodně zajímavých. Že ty o nich nemáš ani zdání, hádat nemusím. Nevypadal bys tak spokojeně."
"Mám za sebou činy hodné královského syna!" zvolal Thor. "Nehodlám se trápit tím, že vezmu do ruky o pár starých svitků méně. Od toho mám tebe, bratře!" Zasmál se a plácl Lokiho do zad tak, že ten jenom zalapal po dechu.
"Nemluvil jsem o tom, že by tě snad mělo trápit, jak málo jsi toho přečetl. Měl jsem na mysli obsah těch knih, prastarých, nikdo je nedržel v rukou celá staletí. Navzdory tomu jsou jejich slova stále hodná naslouchání."
"Jak jinak," řekl Thor dobromyslně.
"Vypráví o ztracených pokladech, zbraních silných tak, že by i tvé kladivo proti nim bylo jen kusem železa, o bájných zvířatech..."
"Proč jsi najednou ztichl, Loki? Netvař se tak vážně, začnu si myslet, že ti všechno to čtení nedělá dobře."
"Odpusť," vyloudil Loki na tváři slabý úsměv. "Jen jsem se zamyslel. Ale máš pravdu, bratře! Prostě žít a užívat si blažené nevědomosti je lepší, než vyhlížet svůj osud za každým rohem a zbytečně se trápit."
"Ovšem," zahuhlal Thor plnou pusou, protože se právě zakousl do pečeného stehna. "Žít tak, jako by každý den byl poslední, pořád říkám."
"To jen že je to tak čerstvé, všechny ty staré runy mám ještě před očima. A tebe mám rád, bratře," dodal Loki, už mírně otrávený z toho, jak málo zvědavosti vůči všem náznakům Thor projevuje.
"Ještě víno!" zakřičel Thor.
"Šetři síly na večer," ucedil Loki.
"Však já něco vydržím. Jak jsi to před chvílí říkal? Zbraně silnější než Mjolnir?"
Něco o dlouhém vedení si Loki pomyslel jenom v duchu. "V oboru zbraní nic, co by tě muselo znepokojovat," odvětil nahlas. "Snad se raději neptej. Žij tak, jako by byl každý den poslední!"
"Vzbudil jsi mou zvědavost," pravil Thor.
"Nejspíš jsou to jenom pověsti, i když, po pravdě, s neobvykle konkrétními podrobnostmi."
"Jen do toho. Mluv!"
"Thore," naklonil se k němu Loki blíž a ztlumil hlas, "otec poslední dobou vypadá unaveně. Neříkal jsem mu o tom, protože..."
"To je samozřejmé, bratře. Ani já ho nechci zbytečně znepokojovat."
"Trváš-li na tom, pak tedy poslouchej." Loki se kradmo rozhlédl, jestli není nikdo poblíž, a pak natáhl dlaň. Těsně nad ní se objevil zelenkavý obrázek, otáčející se panorama divoké přírodní scenérie plné obrovských balvanů a skalních bludišť. Pohybem prstů pak řídil mapu tak, že se přiblížilo jedno konkrétní místo.
"Slyšel jsi někdy o mahišovi?"
"Mahiša," zopakoval Thor zamyšleně. "Ne, to jméno neznám."
"Existuje proroctví – Thore, přísahej, že se nerozběhneš do světa Kaiš! Naopak, jsem si jist, že by ses mu měl již navždy vyhýbat. Světů je spousta, určitě ti toto drobné omezení nezpůsobí žádné nepohodlí."
"Mluv, Loki! Jaké proroctví? Týká se mě?"
Loki si hluboce povzdechl a přes jeho tvář přelétl stín. "Nejsi v něm jmenován, protože bylo vysloveno ještě před tvým narozením, ale zcela bez pochyb se týká tebe. Prvorozený syn jednookého krále, kladivo, dokonce i ty zlaté vlasy tam zmiňují. Tuším v souvislosti ‚aj, potemněly prolitou krví a zhasl jejich třpyt slunečními paprsky‘ – promiň, že je to tak neobratné, ten jazyk se dávno neužívá – "
"Loki!"
"Jistě. Mahiša je dávný démon, má podobu obřího plaza. A když říkám obřího, myslím tím skutečně obrovského, však víš, vážně hodně velkého." V mapce na jeho dlaních se v průsvitných hlubinách pod skalními bloky vykreslil obrys spícího hada stočeného do kruhu. "Snadno by tě spolkl celého, spolkl by i koně a ani by nemusel pořádně otevřít tlamu. Je nesmírně obratný a rychlý, v zubech má jed a když se dostane na slunce, v jeho paprscích začne růst. Pověsti vypráví, že nakonec vyroste tak, že spolkne celý svět."
"Že bych si neporadil s jedním hadem?" ušklíbl se Thor přezíravě.
"Kladivo ti proti němu nebude nic platné a nesežehneš ho bleskem. Je to démon, Thore, ne přerostlá ještěrka číhající v houští. Zrodil se, vyrostl z krve nevinných a byl ukryt v hlubinách jenom proto, aby tě jednou zničil. Proroctví mluví jednoznačně."
"Hmmmm."
"Ne ne ne ne ne, tenhle pohled znám. Thore, chodit tam by bylo šílenství. Dej si říct."
"Neříkám, že se s ním chci hned pouštět do boje. Kde se tam vůbec vzal?"
"Asgard má mnoho nepřátel. Náš děd si to rozlil u mocného mága."
"Ale teď spí."
"Ano, něco takového."
"Budit ho nebudeme, to by bylo vážně neprozíravé."
"V tom se shodneme."
"Přesto..."
Loki zatřepal rukou a mapa zmizela. "Thore, slíbil jsem ti, že otci o tom říkat nebudu, protože poslední dobou skutečně nevypadá dobře. Ale to neznamená, že se tě nepokusím zastavit, pokud bys byl tak neprozíravý, a rozběhl se rovnou svému osudu do tlamy. Jsi budoucí král, mysli na to!"
"Nejsem tak nezodpovědný," opáčil Thor. "A protože nejsem nezodpovědný, nemohu si nechat neznámé nebezpečí v zádech. Jenom se tam podívám."
"Posledních několik dní jsem strávil tím, že jsem hledal každou informaci o tom tvorovi. Je jich málo, jsou porůznu roztroušené v mnohých knihách. Snad kdybych měl víc času..."
"Loki," řekl Thor shovívavě, "nemusíš se o mě bát. Zaujalo mě to a díky, že jsi mi o něm řekl. Jen bych se chtěl ujistit, že jeho spánek stráží přesně tolik kamení, kolik to z mapy vypadalo. Že ho nikdo nemůže probudit. Snad jen při té příležitosti trochu obhlédnu okolí, abych byl připraven pro případ, že by se jednou probudil – "
Loki jen potřásl hlavou. Teď už Thora z cesty nic nesvede. "Ale půjdu s tebou, bratře."
"Nerad bych tě vystavoval nebezpečí, Loki. Už jsi toho pro mě udělal dost."
Lokimu pobaveně zasvítily oči. "Já nejsem ten, kdo je v nebezpečí," řekl. "O mně se v tom proroctví nemluví."
O necelé dva dny později je Heimdal, mírně překvapený, co v tak nudných a nezajímavých krajích chtějí dělat, přenesl do světa Kaiš.
"Je tu velmi řídké osídlení, a tak horám říkají prostě Hory a moře je Moře," vysvětloval Loki, zatímco šlapali pod korunami lehce namodralých stromů. "Až tam ale nedojdeme. Skalní bludiště je nedaleko..."
Vzduch zavibroval jakýmsi temným tónem a země pod nohama se jim zachvěla. Hejno ptáků prudce vystřelilo z korun stromů s hlasitým, nespokojeným křikem, a na asgardské hlavy se snesla trocha potrhaného listí.
"A mimo jiné je tu zvýšená tektonická aktivita," dodal Loki tónem, který zpravidla svou didaktičností Thora vytáčel. Teď si toho ale sotva všiml.
"Jestli se země chvěje, nikdo nemůže zaručit, že mahišova skrýš zůstane nepřístupná," řekl temně.
"Thore, chodit tam je bláznovství. On je určen k tomu, aby tě zabil!"
"Nikdy jsem neuhýbal před osudem!"
Loki se pátravě zahleděl do jeho starostmi potemnělé tváře. "Dělej jak myslíš," řekl tiše. "Chceš vidět mahišu, máš ho mít."
Dál šli beze slov; a obezřetně. Les začal postupně řídnout, pod nohama místo hlíny cítili kamení. Vysoko nad jejich hlavami se tyčily deštěm ohlazené kamenné bloky skalních věží, zdánlivě v příštím okamžiku hrozící zhroucením. O blízkosti sopky pak dostatečně vypovídaly sloupce dýmu vystupující z hlubokých škvír. Vzduch voněl sírou a země jako by se stále nepatrně chvěla. Ten kraj měl v sobě jakousi děsivou krásu, a Loki si ji vychutnával plnými doušky. Thor ji naopak nevnímal vůbec, šlapal kupředu zachmuřený a odhodlaný, s kladivem pevně sevřeným v ruce.
"Tady někde by měl být vchod do podzemí," řekl Loki a ukázal na skálu tyčící se před nimi. "Ledacos se tu změnilo od doby, ze které mám svou mapu. Ale jsem si tím takřka jist... Thore, pořád ještě se můžeme vrátit."
"Ty se můžeš vrátit. Já mohu jenom jít kupředu." Bez ohlédnutí vykročil mezi balvany.
Ano, to je přesně to, co si o mně myslíš, sklonil hlavu Loki, aby se za ním mohl protáhnout nízkým vchodem do jeskyně. I proto jsme tady.
Tunel vypadal jako přírodní útvar, kterému občas pomohly lidské ruce. Thor se na každý takový důkaz lidské aktivity – uhlazený strop, uměle rozšířený průlez, zlomený držák pochodně na stěně – díval se vzrůstajícími obavami. Pokud démona někdo našel, bylo skoro jisté, že ho začal i uctívat. Taková už byla podstata moci: cokoli silného se objevilo, to si vzápětí našlo i své obdivovatele. Pokud by se rozhodli ho probudit...
"Vidím světlo," hlesl Thor.
"Zhasni pochodeň!" vyzval ho Loki stejně tiše. "A jen okamžik postůj."
Napřed se zdálo, že světlo vpředu byl jen klam, ale když se jejich oči přizpůsobily, uvědomili si, že za zákrutem skutečně prosvítá slabá namodralá záře. Vykročili vpřed, nehlučně a se zbraněmi v pohotovosti.
Byl to podzemní sál, dosti rozsáhlý, se stropem ztrácejícím se vysoko nad jejich hlavami. Podlaha vysypaná zlatým pískem a na stěnách obrazy hada, který se na nich klubal z vejce v rukou jakéhosi shrbeného muže, který se obracel ke slunci, který byl ukryt v hoře, který požíral svět. Většinu sálu pak zabírala proláklina, ve které se místo vody městnala masivní modravá hmota, jako vytesaná z hutného ledu.
"Mám pocit, že tahle mrňavá postavička jsi ty," ukázal Loki na obrázek, kde umělcova ruka vykreslila pod záhyby hadího těla i kohosi velmi drobného, a viditelně polámaného.
"Já nejsem tak hubený," odsekl Thor. Prudce se odvrátil od depresivních maleb a zahleděl se na to podivné cosi. "Myslíš, že je to vytesané z kamene?"
Loki přistoupil k němu. "Počkej, já sám." Po malém zaváhání natáhl ruku, napřed po té hmotě přejel špičkami prstů, potom i dlaní. "Ne," řekl vyrovnaně a pomalu ruku zase stáhl. "To je ten had. Přesněji, záhyb jeho těla. Jedna klička jeho těla. Poměrně nepatrný kousek..."
"Pochopil jsem!"
Loki ztichl. Thor stál nepohnutě, hluboce zamyšlený. Stál dlouho; jeho tvář jako by za tu dobu zestárla o několik let. "Půjdeme," řekl nakonec. "Stejně nemůžeme bojovat v podzemí s něčím, co nám hodí horu na hlavu už ve chvíli, kdy se pohne. Až jednou vyjde na světlo, utkáme se."
V té chvíli, jako by mahiša jen čekal na podobná slova, se země znovu zachvěla.
Tys přišel, zaznělo jim v hlavách, nebyla to řeč, ale bylo to příliš hlasité na myšlenku. Loki, citlivější na takové věci, se chytil z hlavu a zavrávoral dozadu. Thor naopak sevřel kladivo a udělal krok vpřed. Hlas mluvil pomalu, s rozmyslem skládal slova k sobě, zněl až nemístně spokojeně a podivně melodicky.
Je milé od tebe ušetřit mi hledání. Přijít na dosah... cítím tě, cítím tvůj pach, krev rodu, díky kterému jsem byl stvořen. Jsem tvá zhouba.
Kmit! Rychlejší než myšlenka. V jednu chvíli tam nebylo nic, ale v příští ano, hadí hlava a jedno velké, lesklé oko, které na svou budoucí oběť potměšile zamžouralo zpod přivřeného víčka.
Jak jen jsi malý, nepatrná nicka. Sotva tě ucítím na jazyku, človíčku.
Thor zaskřípal zuby. Horečně uvažoval, co dělat. Příčilo se mu nechat se jen tak sežrat, ale pokud začne bojovat, ohrozí i Lokiho, který sem ani nechtěl jít...
Teď přemýšlíš, co si počneš, pokračoval had, ale kde brát naději, když žádná není?
Znovu ten pohyb rychlejší než mžik oka. Had přiblížil svou hlavu až k Thorovi.
Cítím tvůj strach, prohodil potměšile a pootevřel tlamu. Ke komu se před svou smrtí modlí bohové? Zuby měl dlouhé, ostré, každý z nich silnější než Thorovu paži.
O méně než úder srdce později se otevřená tlama snášela z výšky k bezmocnému muži –
Thor ještě stačil napřáhnout kladivo, ale stejně dobře mohl bojovat s celou planetou, to stvoření bylo prostě příliš velké a tak nesmyslně rychlé! Už už chtěl vystřelit kupředu, nechat se pozřít a vzápětí se probít kladivem ven, však chvíli vydrží, tlama chňapla a zuby s ohavným cvaknutím se sevřely kolem jeho těla, Thor vykřikl v zuřivé nenávisti a beznaději -
A ještě křičel, schoulený a s kladivem v ruce, když se mu nad hlavou objevila modrá obloha a zalilo ho slunce.
"U Iduny, nikdy jsem tě neviděl tak zeleného," zvolal Loki vesele a Thorovi chvíli trvalo si uvědomit, že se jeho prokletý bratr prostě směje. "Pohled k nezaplacení! Nepotřebuješ čisté kalhoty?"
Thor se pomalu zvedl. Ještě se mu klepaly nohy a jen pomalu začínal chápat, že smrt se pro dnešek nekoná.
"Tos byl ty?" zachraptěl. "Tvoje iluze?!"
"A jaká," řekl Loki hrdě. "Nikdy jsem nedělal nic tak náročného. Víš, že mi přípravy zabraly několik dní? Jsem v tom skutečně dobrý, musím říci. Nikdy nikdo..."
"Loki!" zavrčel Thor a všechno to napětí a úleva a vztek v něm rázem explodovalo. Vrhnul se vpřed a byl si zcela jistý tím, co chce vzápětí udělat. "Já tě zabiju!"
"Ale no tak, bratře," zachraptěl Loki, zbavený dechu prudkým pádem na zem s Thorovou váhou na hrudi. Marně se pokoušel jeho ruce odtrhnout od svého krku. "Dej pozor!" Málem se překulili do jednoho z horkých gejzírů. "Zdejší sopky jsou skutečné až dost." Loki se konečně vytrhl a rychle se odsunul pryč, poněkud nedůstojně po vlastním zadku. "To máš za to," ukázal na něj prstem. "A je mi úplně jedno, že budeš doma žalovat, a já zase dostanu domácí vězení, i když je to v našem věku už skutečně trapné –"
"Úplně to slyším," zvedl se Thor a znovu pevně sevřel kladivo. "Dokud děláš dětinské vtípky, Loki," parodoval Ódinův hlas, "budeš dostávat dětské tresty. Ale víš co, Loki?" vrátil se ke svému obvyklému tónu. "Netrap se tím. Budeš na placku."
Loki bleskově uhnul před kladivem. "Patřilo ti to," zasyčel vztekle.
"Tak schválně, za co?" ušklíbl se Thor.
"Přebral jsi mi ženskou!"
Thor se zarazil. "Vážně?" řekl překvapeně a trochu provinile a ruka s kladivem mu klesla. "Kterou? To bych neudělal!"
Loki jen zaskřípal zuby. Nebyl ochotný vyjmenovávat každou, která se nadšeně usmívala na prince – přesně do chvíle, než zjistila, že je tam ještě jeden princ, který je mnohem zajímavější.
"Nejednu," pravil přezíravě. "Až jsem usoudil, že bys potřeboval menší lekci."
"Myslíš Jolandu?" zamyslel se Thor. "Ta byla docela pěkná. Nebo Marthu? Úžasné nohy. Sonju? Ne, tu jsi pustil k vodě sám –"
"Nech už toho," řekl Loki znechuceně. "Prostě se přestaň tak natřásat před holkama, o které se zrovna pokouším."
"Dobře," souhlasil Thor nejistě. "Ale možná kdybys trávil více času s mečem a méně s knihami, mohl by ses také – au!"
Loki si oprášil ruce od hlíny, ze které vyrval potřebný kámen a ukázal hlavou k lesu. "Jdeme!"
Šli.
Netrvalo ani míli, než Thora přešla zlost. "Bylo zajímavé potkat takového protivníka," dumal nahlas. "Musím se zamyslet nad bojovou strategií proti něčemu takovému. Možná by místo Mjolniru byla lepší hvězdná loď." Docela spokojeně se zakřenil. "A nad hlavou už mi nevisí žádné proroctví. Dobrý pocit!"
"Užij si ho," řekl Loki a kradmo se ohlédl do jeho rozjasněné tváře. Protože já ti neřeknu, kde jsem se inspiroval pro tuhle kratochvíli; kde spí skutečný mahiša a sní svůj hadí sen. Věř, tohle si vážně nechám pro sebe.
Protože tě mám rád, bratře.
A protože až jednou přijde řeč na to, kdo z nás dvou nastoupí na trůn, možná ho budu ještě potřebovat.
- Konec -
Žádné komentáře:
Okomentovat