úterý 28. října 2014

Na dosah ruky II. - 1.

Pokračování povídky Na dosah ruky jsem zvažovala docela dlouho. Druhé díly jsou prostě... druhé. Nikdy už to není ono. Ale během toho váhání mi příběh v hlavě narostl, zkošatěl, dostal tvar; a začal se dožadovat sepsání čím dál neodbytněji. Tak tedy budiž, kdo jsem já, abych odporovala? ;-)
Druhá ošemetnost se skrývá ve skutečnosti, že ho mám vymyšlený, ale zdaleka ne dopsaný. Interval vydávání se tedy budu pokoušet udržovat tradičně týdenní, ale všechno záleží na ochotě bacilů nechat mé nezletilé příbuzenstvo na pokoji. Buďte proto shovívaví, prosím, váš pokorný pisálek je jen malým kamínkem v mlýnských kamenech všedních dnů. A dobře se bavte - však jsou to Tony a Loki! :-)







"Undiso, kde je Loki?”

"Spí.”

"Odpolední příprava na hlavní spánek dne? Vyřiď mu, až se začne hýbat, že na něj počkám s večeří.”

"Využíváte Lokiho indispozice pouze jako výmluvu, abyste nemusel opouštět dílnu. Pane.”

"Určitě tě Jarvis učil zdvořilá oslovení pronášet takhle jízlivým tónem?”

Stark rozhodil virtuální plány vesmírné sondy všude kolem sebe a pečlivě projížděl jednu vrstvu po druhé. Byl si jistý, že je tu ještě prostor k vylepšení, a něco, co na sobě ponese jeho jméno, chtěl mít vypilované k dokonalosti.

Že Loki spal uprostřed dne ho nijak nepřekvapilo: trávil tak minimálně dvě třetiny veškerého času a jen pomalu se ta doba zkracovala. Když se před třemi týdny tak nečekaně objevil, vypadal sice pobledle, ale zároveň sršel energií. Tonyho zpočátku ani nenapadlo, že vlastně právě vstal z mrtvých, a baterky zdaleka nemá dobité. Trochu to vítání přehnali a Loki se málem zhroutil; bylo to dobré alespoň k tomu, že trochu zkrotl a oba vzali jako fakt, že potřebuje čas na zotavenou. Loki tedy spal, jedl, věnovali se jeden druhému - a to bylo zhruba všechno.

Tony si nestěžoval. Strávil několik posledních měsíců usilovnou snahou přivyknout myšlence, že svého nejoblíbenějšího asgarďana (decentní označení pro někoho, pro koho byl ochoten položit život) už nikdy neuvidí, a teď nedokázal snadno přepnout k vědomí, že ho má kdykoli na dosah. Vlastně z toho byl úplně rozhozený, vykolejený, totálně paf a štajf, jak pravila Undisa toho dne, kdy se věnovala studiu pozemských časopisů pro náctileté (což jí v dojemné shodě s Jarvisem vzápětí zatrhli). Ještě stačila dodat, že je to miloučké a cool, bát se tak o svou sítěnku, a pak Tony svá UI delší chvíli neslyšel.

Nicméně - měla pravdu. Pro někoho s jeho úrovní intelektu bylo skutečně trapné, že nedokázal ustát pár podivnějších měsíců ve svém životě, který ani za klidnějších dob nebyl nijak fádní, zvlášť když současný trend událostí byl převážně k lepšímu; ale sám si dobře uvědomoval, že k tomu, aby v sobě zpracoval a usadil všechny ty události v Asgardu a kolotoč kolem Lokiho, bude potřebovat mnohem víc času. Svého vnitřního, pouhým biologickým mozkem omezeného výkonu, který bohužel nebylo možné distribuovat mezi více výpočetních center, jako to dělal při složitějších výpočtech, kdy si navykl bez skrupulí a bez ptaní využívat volnou kapacitu každého počítače, na který dosáhl. Stále ještě se něco v něm drobně chvělo obavami, nevírou a úžasem.

Samozřejmě tomu odmítal podléhat. Takže prostě nezbývalo než všechno brát tak, jak to je, a moc to s rácháním ve vlastních emocích nepřehánět. A on nepřeháněl; úlitba jeho rozechvění se odrazila pouze v několika nových drobnějších zvyklostech. Například by kdykoli i on sám připustil, že je hloupé desetkrát denně nahlížet do ložnice, jestli se Loki třeba nerozplynul. Ten ale spal a Jarvis byl natolik taktní, že se mu ani neposmíval, a dokonce to ani Lokimu nenaprášil.

Další ne zcela pominutelnou maličkostí byla skutečnost, že Tony nikdy s nikým před tím opravdu nežil. Spolubydlící, který většinu času trávil v posteli, spolehlivě zajišťoval, že do toho Tony nebyl nucen skočit úplně po hlavě. Vlastně to měli zařízeno velmi dobře. Tonyho bavilo se starat o Lokiho, zvlášť když to nedalo moc práce, a připadal si spokojený, že zvládá i jeho slabší chvíle; Loki byl sice vcelku trpělivý pacient, občas ale propadal zlosti ze své nemohoucnosti. Ve své nově nabyté toleranci Tony zacházel tak daleko, že i ten hrozný zlozvyk, kdy Loki občas usnul v dílně na stole, mu začal připadat jaksi dojemný - jako by mu byla svěřena nějaká veliká důvěra, když před sebou dokáží dát najevo slabost - ačkoli se pak snažil chovat tiše a to mu poněkud překáželo v práci. Obecně se mu ale pracovalo lépe, přestal házet věcmi a mnohem míň pil.

Vzato kolem a kolem, Stark byl tak moc šťastný, jak jen se svou nepokojnou povahou dokázal. Chvílemi si to uvědomoval tak intenzivně, že ten pocit málem vložil do slov. Pousmál se. Nemuselo být přeci všechno vysloveno? Život se zkrátka žil, tak, jak den za dnem přicházel.

Dokončil plánovanou část, jediným mávnutím rukou pozhasínal obrazovky a vyběhl z dílny nahoru, kde potichu nahlédl do ložnice. Loki ležel s otevřenýma očima a díval se do stropu.

"Už nebudu spát.”

"Pak tedy přeji dobrý večer,” řekl Tony a posadil se vedle něj. Loki na něj pohlédl a ne poprvé Tonyho až u srdce zabolela vřelost jeho pohledu. Tahle Lokiho část byla v tak dokonalém nesouladu se všemi ostatními - těmi přehnaně racionálními, odhodlanými, sarkastickými, trochu šílenými, bojechtivými a tak dále - že si na ni vlastně nikdy pořádně nezvykl, a stále znovu ho příjemně překvapovala. A stále znovu jí chtěl být blíž. Trochu se sám sobě za ten pocit posmíval, ale víc si ho užíval.

Loki natáhl ruce a stáhl ho k sobě.

"Nic takového,” zamumlal Tony do polibku, "napřed večeře. Kvo kvo.”

Loki se trochu odtáhl. "Kvo kvo?” přeptal se. "To je nějaký tajný kód pro tento týden?”

"Kvo kvo, protože mě nutíš chovat se jako kvočna.”

Loki se tiše zasmál a krátce se ohlédl k budíku na nočním stolku. "Pak tedy v zájmu tvé duševní integrity začneme večeří.”

Tony si odkašlal. Už nějakou dobu se chtěl Lokiho na něco zeptat a jen hledal vhodnou příležitost. Usoudil, že to je ona. "Nemohl jsem si nevšimnout,” začal se vším taktem a diplomacií, jaké v sobě našel, "že se díváš na hodiny.”

"K tomu hodiny zpravidla sloužívají,” odvětil Loki mírně.

"Jenže ty se díváš, kolik je hodin!” Safra, neulehčoval mu to.

"Někdo by mohl říci, že to je primární účel hodin. Být obhlíženy s touto konkrétní potřebou.”

"Dřív jsi to nedělal.”

"Na co přesně se chceš zeptat, Anthony?”

"Vrací se tvá magie?”

Loki se trochu zamračil. Posadil se a opřel se o stěnu - odtáhl se tak poněkud od Tonyho a ten mu raději pro tu chvíli nechal dost osobního prostoru.

"Při útěku z lodi Zhoubníků jsem využil veškerou svou sílu do samého dna,” řekl po malé chvíli. "Víc než do dna. Z bezbřehého oceánu mé magie zbyla poušť bez kapka vody. Astafal dělal co mohl, ale jeho síly jsou odlišné, nemohl mi poskytnout dost silný impuls k uzdravení. Časem se mi vrátí, už teď se mi vrací... tenký pramínek, který se pokouší naplnit propast. Přijde čas a zase přestanu obtěžovat tvé hodiny svými nenechavými pohledy.”

"Tak to rád slyším,” řekl Tony s jistým ulehčením. Trochu sobecky tajně vítal (s přiměřenou porcí špatného svědomí), že Loki není úplně při síle, protože pak by zaručeně měl sklony dělat potíže; ale určitě by nebylo dobré, kdyby to zranění bylo trvalé. Znovu si tak připomněl, jak moc se v řeči vyhýbají všemu, co se týká událostí v Asgardu. Měl by s tím něco udělat. Oba se potýkají s následky - možná by bylo dobré si vyjasnit s jakými vlastně. Nebo možná nebylo? Nejspíš se jako vždycky všechno potřebné vyjeví samo.

"Žárlíš snad na své hodiny?” zeptal se Loki. "Dívám se na ně příliš a připadáš si zanedbávaný?”

"Pevně doufám, že souboj s hodinami zvládnu. Hej, ruce pryč. Večeře!”

Při jídle si Loki podpíral hlavu rukou, zatímco se ve svém talíři - přesněji řečeno, míse - nimral vidličkou, což spolehlivě napovídalo, že má před sebou Tony volný večer.

"Vážně není nic, co by ti pomohlo?” zeptal se a Loki se napřímil a zatvářil bděle.

"Rozčiluje tě to?” zeptal se.

"Samozřejmě, že ne...”

"Rozčiluje. Vidím to na tobě.”

"Už je to dlouhé.”

"Chápu.”

"Ne, vážně, Loki - jen přemýšlím, jak ti pomoct.”

"Hrst měsíčního svitu smíchej s odvarem z netopýřích křídel, přidej vůni kontryhele a v pravé poledne oběhni třikrát dokola po směru slunce vhodný palouk.”

"Už jsem viděl divnější věci. Má to být měsíc v nějaké určité fázi?”

"Pane, volá Fury.”

"Tuším psali, že stačí pevná víra a když nevíš co dál, přidej ptačí zpěv.”

"Co přesně to bylo za zdroj?”

"Něco, čemu říkali ´můj magický blogísek´.”

"Ehm. Nějaký konkrétní exotický pták?”

"Možná tučňák.”

"Pane, Fury je velmi neodbytný.”

"Proč zrovna tučňák!?”

"Pochopil jsem, že je to na Zemi velmi populární pták. Proč ne tučňák?”

"Pane, Fury vyřizuje, že přijde osobně, jestli okamžitě nepřijmete hovor.”

Tony se natáhl pro mobil a ťuknul do zeleného tlačítka. "Tučňáci jsou tou nejinfantilnější personifikací roztomilosti, nezpívají a mají otřesné rodinné zvyky. Nejsem si jist, že mám rád tučňáky.”

"Vskutku,” ozvalo se z telefonu pohřebním tónem. "Kdybys mi, Starku, jen jednou jedinkrát zvednul telefon nějakým normálním způsobem a bez vyhrožování osudem horším než smrt pro nás pro oba, pošlu jednotku zatknout tvého dvojníka.”

"Dobré vědět,” řekl Tony. "Něco důležitého? Chladne mi večeře.”

"Salát?”

"Právě mi přímo před očima povadlo rajče.”

"Dostal jsem za úkol zatknout Lokiho.”

"Cože?!” Tony vyskočil od stolu. Rázem ze své dobré nálady vystřízlivěl. "Co je to za blbost?”

"Rada se tím nonstop zabývá už... co víme, že je Loki zpět na Zemi. Hlasování začalo vyznívat čím dál výrazněji v jeho neprospěch a nerozhodní většinou nezvednou ruku jenom proto, že se domnívají, že není v našich silách ho zadržet.”

"To není,” zavrčel Tony.

"Já se domnívám, že je,” řekl Fury klidně. "Jeho životní funkce jsou na velmi nízké úrovni. Pochybuji, že by zvládl klást velký odpor.”

Tony si bleskově prolétl možné alternativy. "Ten bastard,” vydechl. Do Bannera by nikdy neřekl, že se propůjčí k umístění štěnic; ale nikdo jiný od té doby nepřekročil práh.

"Vlastně to nebyl on,” projevil Fury schopnost číst myšlenky. "Přesněji, ne vědomě.”

"Zapomínáš na jedno, Fury,” řekl Tony bez stínu pochyb. "Loki nestojí sám.”

"Ano, to vím. Ačkoli bych ho osobně nejraději zavřel až zčerná za to, co na Zemi prováděl - "

"Jasně bylo řečeno, že nespadá pod naši jurisdikci. Asgard se o jeho potrestání stará sám.”

"Proto je opět na Zemi, volný jako pták?”

"Má jisté zásluhy - "

"Které se ale Země nijak netýkají.”

"To teda týkají, protože kdyby podlehl Asgard, Země by - "

"Starku! Byl jsi dost skoupý ohledně informací o těchto věcech, takže nevolej po shovívavosti. A nech mě domluvit!”

Tony zaskřípal zuby.

"Dostával jsem se k tomu, že mi momentálně nestojí za to destabilizovat situaci snahou dostat Lokiho pod zámek. Bohužel moje slovo není v Radě rozhodující a pokud dostanu rozkazy, musím minimálně předstírat, že se je pokouším plnit. Jste jen dva. Samozřejmě, že bychom vás dostali.”

"Netušil jsem, kolik máte tolik šéfů,” řekl Tony kysele.

"Nejsou to moji šéfové. Pro tebe je důležitá, ty nevděčný zmetku, dobrá rada, kterou přidám pro jistotu zcela polopaticky: buďte připravení vypadnout při prvním náznaku potíží.”

Tony jen s vypětím všech sil nemrštil mobilem o zeď a jenom civilizovaně a mírně vypnul hovor.

"Slyšels to?”

"Celé,” přikývl Loki. "Měl bych odejít.”

"Pokud to bude třeba, půjdeme oba,” řekl Tony. "Nehrozí doufám, že by ses nějak tajně odplížil uprostřed noci, abych ráno našel na nočním stolku lísteček, že to děláš v zájmu mé klidnější budoucnosti?”

"Ne, nehrozí.”

"Chm... vážně jsem si myslel, že bude chvíli klid. Ještě mě ta idylka nepřestala bavit.”

"Minulost je tím, co tvoří naše osudy, kořeny a kmenem, bez ohledu na zelené listy našich současných přání.”

"Když mluvíš takhle, mám chuť běžet pro oblek. Většinou to znamená, že průšvih je blízko.”

"Neodejdu tajně, přesto je otázkou, jestli z tebe dělat psance.”

"Zapomeň. Jedině oba. Hodlám tě mít na očích - někdo na tebe musí dávat pozor.”

"Můžeme samozřejmě uspíšit náš plán s ovládnutím Země - "

"Loki! My nemáme žádný plán na ovládnutí Země!”

"Že bych se zapomněl zmínit?”

"Navrhuji tohle: ty se snaž urychleně nabírat síly, já zatím připravím pár maličkostí, ať můžeme zmizet doslova z minuty na minutu. Dáš přednost rovníkové Africe nebo romantické vesničce Horní Liptákov?”

"Nemám rád přílišná vedra.”

"Beru v potaz. Hmm... co Thor, neztratil by slovíčko?”

"Momentálně ho k ničemu nepotřebují, takže je těžko může vydírat, a Thor se proti Shieldu nepostaví. Vyslechnou ho a tím to skončí.”

"Na tom něco je. Navíc netuším, kdy bude zase na Zemi.”

"Brzy, vsadím se. Je do svých žen skutečně zamilovaný.”

"To zní docela... pořád si drží obě?”

"Jane, Gianu i Pepper. Ano.”

"Tři?! Začínám si připadat méněcenný.”

Loki přimhouřil oči.

"Jen takový slovní obrat,” zašklebil se Tony. "Máš možnost v případě nouze odejít zpět na Asgard?”

"Nebudu se vracet na Asgard.”

Ten tón byl tak příkrý, že se Tony rozhodl dál nenaléhat. Natáhl se k němu a přejel mu dlaní po tváři. "Běž si lehnout,” řekl, "jsi jak papír.”

"Ostrý po stranách a snadno ke zmuchlání?” pokusil se odhadnout Loki.

"Bílý,” upřesnil Tony.

"Půjdu.” Postavil se. "Anthony, pokud změníš své rozhodnutí, nebudu ti to mít za zlé. Nejsi odpovědný za mé činy.”

"Vážně nezmizíš nějak tajně?”

"O tom jsme už mluvili.”

"A o tomhle taky.”

Loki s mírným pousmáním přikývl a odešel.

Tony se chmurně zahleděl na svůj salát. Říci, že měl drobné obavy, by byl drobný eufemismus.







Žádné komentáře:

Okomentovat