A propos, můj první autorský honorář měl podobu horké čokolády s chilli (čáááu, Mikhail! :-)) a moc se mi zamlouval. Klidně si z toho vezměte příklad! :-))
Loki odešel do kuchyně, což znamenalo, že se Stark potřeboval přesunout minimálně do koupelny, aby dodrželi vzdálenost. Ne že by stejně nemusel. Natasha řekla pět minut, takže měl co dělat, aby se stačil polidštit. Navíc jeho pracně vyzískaná snídaně byla v trapu a mohl jen tiše doufat, že na něj v lednici něco zbude. Na rozdíl od hospodyně ve Stark tower, zdejší vládkyně nad kuchyní nepopisovala krabičky písmeny, ale nechávala na nich neuvěřitelné barevné kódy, které ještě ani on nerozluštil. Lokimu to beztak bylo fuk: byl bezedná černá díra a pokud v něčem zavětřil maso, žádné popisky neudržely dotyčnou porci v bezpečí.
... čert vem jídlo! Až Natasha konečně vypadne, bude Loki ochoten pokračovat kde skončili, bude se tvářit jako by nic, rozhodne se, že to byl omyl? A nepředpokládalo se u Tonyho, že ve svém věku už bude brát podobné věci s dostatečným nadhledem?
Když byl konečně schopen přjít do společnosti, Natasha si
právě mazala toust a vypadala spokojeně. Loki seděl zády k ní, demonstrativně
se díval z okna, navzdory svým steakovitým plánům vedle něj stála pouze
sklenice s vodou, a nevypadal spokojeně. Tony si spíš ze zvyku všiml, že Loki
měl v odrazu skla nepochybě dostatečnou představu o Natashině poloze; navíc i kdyby získala nějaký moment
překvapení, těžko měla prostředky ho ohrozit.
"Jako doma," utrousil místo pozdravu a
Natasha s úsměvem přikývla.
"Díky. Kafe už je hotové, dáš si?"
Připravila ho přesně po jeho - samozřejmě. Natashu by nikdo
nemohl podezřívat z nevšímavosti.
Upil. "Tak povídej."
"Přátelské setkání?" pozdvihla hrnek s tak
nevinným výrazem ve tváři, že by jí to snad i uvěřil, kdyby nevěděl, že
vznášedlo Shieldu se zrovna pohybuje kolem Floridy, a tak byl tento malý odskok
ve skutečnosti pořádným výletem.
"Zdržuješ sebe i nás," odmávl to Stark, krátce
zapátral za patřičnými dvířky a rozvalil se na židli s balíčkem ořechových
placiček jedné a kyblíkem kysané smetany ve druhé ruce.
"Dobře, včera se najednou objevil Thor..."
Loki lehce ztuhl a Stark se zamračil.
"...a ani nic nechtěl. Zmínil se, že vás navštívil -
ještě cukr? - a tak velice důsledně odmítal cokoli říct, že mě Fury poslal
zjistit, jestli jste se ještě nezabili."
"Nezabili, jak vidíš. Můžeš jít. Ten toust si vem
klidně sebou, stejně na něj nebudu sahat, když jsi ho nakousla."
"Vidím. Takže to klidně může být přátelské
setkání."
Loki nějak dokázal významným způsobem nevydat vůbec žádný
zvuk.
"Thor se choval vážně divně," dodala Natasha.
"Vždycky se chová divně."
"Má starosti."
"Mám dost svých starostí. Nehodlám řešit i ty
jeho."
"Já si možná tak trochu myslím, že ty starosti jsou
vaše společné..."
"Ale jistě," usmál se Stark bodře, "oba máme
starost tady o brášku."
"Tony... uvažovala jsem, jestli nebyla chyba dávat vás
dohromady. Dost jsme tě k tomu tlačili..."
Stark se zatvářil nechápavě. Natasha si povzdechla.
"Přemýšlela jsem - šlo by to ještě nějak změnit? Víš,
přehodit na někoho jiného, abys mohl zase fungovat jako Iron man. Loki,
povězte, šlo by to?"
Stark se zarazil. Taková možnost ho vůbec nenapadla.
Představa, že by se zbavil Lokiho a té obrovské hromady problémů byla svým
způsobem mámivá, ale... okamžitě začal v duchu skládat argumenty, proč by to
nebylo možné. Jenže vrátit se k dřívějšímu životu, zapomenout na všechno...
rozehřáté tělo chvějící se pod jeho doteky... všechno jako dřív, tak snadné...
Loki svírající ho v náručí a jeho hlas...
Už nic nebude jako dřív.
Oba dva se obrátili k Lokimu, takže ten se k nim nakonec
otočil. Velmi důsledně se snažil nepohlédnout na Tonyho a když si Stark
uvědomil, jak je napjatý - a všiml si toho jen díky tomu, že už ho vážně dobře
znal - došlo mu, že tu nějaká taková možnost skutečně musí být.
"Otázka možná nezní jestli, ale proč," pronesl
zvolna s pohledem upřeným na Natashu.
"Nezamlouvejte to," trvala na svém Natasha.
"Otázka proč logicky předchází jestli," řekl
Stark. "To ty to zamlouváš."
"Ne, to vy to... Připadám si jak ve školce,"
zamračila se Natasha.
"Ve skutečnosti je odpověď na otázku proč zcela
evidentní," mihlo se Lokiho tváří zřejmé opovržení. "Nedůvěra."
Tonyho definitivně přešla chuť k jídlu. Tohle ho vážně
nenapadlo - ale Loki měl samozřejmě pravdu. Samozřejmě. "Nevěřím, že v
tomhle došlo mezi Avengers ke shodě," řekl trochu chraptivě. "Na to
jsou Bruce a Steve moc velcí naivkové. Samotné by je to dokonce ani nenapadlo."
"To máš pravdu," řekla Natasha.
"Za tím jste vy, Clint a Fury. Profesionálové v
podezřívavosti."
"Někdo musí být."
"Takže vy se bojíte," řekl Stark zvolna,
"že kdybychom se spojili s Lokim za jediným cílem proti zájmu
Shieldu, byli bychom příliš silní."
"Nejspíš neporazitelní," přisadil si Loki s chutí.
"Takže je vážně klika, že jdeme po krku Chitauri
company, že, agentko?" řekl Stark velice chladně.
"Starku, věř, že jsem poslední, kdo by chtěl mluvit do
tvého soukromého života - "
"Proč mám pocit, že po takové poznámce přijde něco
velice osobního, co se mi nebude líbit?"
" - ale skutečně ti připadá v pořádku, co se s tebou
děje?" Popošla až k němu, cestou plynule zvedla talíř s ovocem a podala mu
ho. Stark zcela automaticky uhnul. Skutečně neměl rád, když od ostatních bral
věci. "Vidíš? Jsi to stále ty. Naprosto asociální cvok, zvláště když dojde
na běžné kontakty. Přesto jsi si Lokiho pustil k tělu tak snadno a blízko, jako
nikoho před tím. Divíš se, že cítíme znepokojení?"
"Nemám v úmyslu s tebou probírat svoje soukromí,"
štěkl Stark a vzápětí se v duchu proklel, protože jasnější odpověď jí dát
nemohl.
"Věř, že je to to poslední, co bych chtěla probírat já
s tebou. Zamiloval jsi se někdy před tím do muže, Tony? Nemyslím nějaké
přechodné dobrodružství, ale skutečnou náklonnost."
Tony si promnul čelo. Vážně měl plné zuby toho, jak se
všichni pokoušeli analyzovat jeho city. Víc než to - upřímně to nesnášel.
Vystačil si sám. "Na tohle nebudu odpovídat." Byl vděčný alespoň za
to, že nepřišla o něco dřív. Po včerejší noci měl v sobě jasněji a v Lokim taky
- nic poklidného ani stabilního a vzhledem k průběhu dnešního probuzení už
vůbec ne rozumného, ale cítil hluboko v sobě jakousi jistotu, že... něco. Že
jsou v tom oba a nějak to zvládnou. Houpačka se zase jednou vyhoupla nahoru a
ačkoli tam zaručeně dlouho nevydrží, nebyl teď úplná troska. "Co má tohle
být? Bezplatná psychoanalytická poradna Shieldu pro Furyho oblíbené
zaměstnance? Já jsem ve skutečnosti na volné noze a - "
"Nenechal jsi se okouzlit tím, jak je mocný a
jedinečný?" pokračovala Natasha neochvějně.
"Hej, on sedí tady," upozornil Stark. "Tohle
je opravdu hrubé."
"Řekla jsem mu, že pokud mě s tebou nenechá mluvit v
soukromí, nebude se mu to líbit."
"To je stále dokola," prohlásil Loki povzneseně.
"Proč jste tady, agentko, pokud si sama nejste jistá, jestli nás chcete
dát dohromady nebo rozeštvat?"
Ve tváři se jí mihly rozpaky. "Možná jdou pro jednou
proti sobě moje rozkazy a mé přesvědčení," řekla. "Kdyby bylo po mém,
řekla bych prostě: neblbněte, máte rádi jeden druhého, tak za to buďte vděční a
kašlete na budoucnost. Žijte dneškem..."
"... a zítřek se o sebe postará sám," dodal Loki.
S pousmáním přikývla. "A ačkoli je to ode mě hrozně
nepatřičné, řekla bych to nahlas jenom proto, abych si byla jistá, že to vám
dvěma někdy dojde."
Stark už chtěl utrousit něco povzneseného, když mu došlo, že
kdyby nebylo Thora, pořád ještě se v tom plácá.
"Protože klidně bych se vsadila," pokračovala
skoro zasněně a několika tahy nože udělala v marmeládě na toustu elegantní
vlnky, "že se každý zvlášť utápíte ve svém a citům toho druhého
nevěříte."
"Jaká dojemná starost o naše blaho," řekl Loki s
hlubokým despektem.
"Ale jistě," pohlédla na Lokiho skoro s údivem.
"Nevím, jestli vám plně došlo, kdo je Tony Stark. Rozhodně je potřeba na
něj trochu dohlédnout - potřebujeme ho ve formě a psychicky stabilního. Pokud
to znamená, že se vám pokusím mluvit do života... no, nebylo by to
poprvé."
"Alespoň že neapeluješ na náš vzájemný přátelský
vztah," odvětil Stark kysele. "Vše pro blaho světa."
"A mimo jiné tě považuji za přítele, Tony," dodala
Natasha a pohlédla mu do tváře. "Opravdu tu nejsem..." Neklidným
gestem si odhrnula vlasy z tváře. "Ale ano, je to tak - Fury by nejraději
přehodil Lokiho na někoho jiného, protože má obavy, že tě strhne k nějakým
šílenostem. Už jsem zodpověděla proč, tak mi odpovězte na jestli. Je to možné,
Loki?"
Loki se zamračil. Nemůže lhát, vyděsil se Stark, protože
kdyby mohl, padlo by tam to ne rychle a razantně.
"Ne bez vážného zranění nás obou," řekl nakonec.
Starkovi se skoro ulevilo.
"Fajn, takhle to nahlásím. Ale mezi námi..."
pohlédla z jednoho na druhého. "Pánové, dejte si dovolenou a zapomeňte na
svět venku."
"Nemůžu uvěřit tomu, že tohle musím poslouchat,"
zavrčel Stark.
"Protože já skutečně věřím, že nevíš o ničem z toho, do
čeho se Loki pustil," zabodla do něj oči, "a také si myslím, že vy
Loki," věnovala mu stejně důrazný a nespokojený pohled, "to beztak
děláte jen ze zvyku. Přestaňte s tím! Nebo se vás Fury pokusí oddělit
násilím."
Tak k tomuhle to celé směřovalo, řekl si Stark skoro s
úlevou, protože od abstraktních řečí se Natasha začala dostávat k něčemu
konkrétnímu, kde už si mohl být jistější v kramflecích. Fury nás chce oddělit a
ona naopak dát dohromady jenom proto, aby Loki... něco. "Mám ho neustále
na očích," opáčil, "Rozhodně nemohl nic - "
"Centurie?" nadhodila Natasha.
"To je jen hra," pokrčil Stark rameny.
"Mladí lidé dokáží prožívat prostředí hry velice
intenzivně," řekla Natasha. "Loki projevil rozhodně talent a
výmluvnost - "
"A výjimečně dobrou znalost bojových strategií,"
vmísil se Loki se skromným úsměvem.
"Nepochybně," ucedila Natasha. " - a stal se
vůdcem jedné z gild."
Stark nikdy nebyl na dlouhé úvody. "No a?"
Natasha se otočila přímo k Lokimu. "Vážně jste si
myslel, že ti chlapci budou použitelní k něčemu pořádnému?"
"Nudil jsem se," pokrčil rameny Loki. "Dobří
nejsou k ničemu."
"Nudil? To jste se nemohl realizovat nějak... jinak,
než fanatizováním sedmnáctiletých dětí?"
Loki na ni vlídně pohlédl. "Nastražit zubní pastu do
Starkovy helmy by bylo dětinské," pravil a Starkovi došlo, proč se mu ta
zatracená šestka tak špatně dobíjí.
"Mám takové tušení, že mi kousek skládačky chybí,"
připomněl svou existenci.
"Dva kousky. První z nich je hackerský útok na
nejmenovanou banku a vyluxování pečlivě vybraných účtů. Rozeslat ty peníze na
dobročinné účely bylo samozřejmě dojemné a srdcervoucí, minimálně pro
tisk."
"Neměl jsem pro ně použití," odpovědělo jí další
pokrčení ramen a úsměv, který rozhodně nebyl provinilý.
"Děti brojí za sociální spravedlnost! Organizace
bojující za lidská práva žádají prominutí trestu! Nedobrovolná dobročinnost
nadnárodních korporací! Naivní mládí ukazuje cestu zákonodárcům! Úžasné
titulky. Doporučuji ti zase jednou sjet přehled denních zpráv, Tony. Byli
docela dobří, aby se dostali skrz, ale většina se nechala chytit. Ty, kteří byli
ochotní vystrčit nos z domu, pak poslal strhnout bitku na protestní demonstraci
odpůrců legalizace střelných zbraní. Nasazení gardy, osm zraněných a značné
materiální škody. Proč jste si vybral zrovna takové cíle, Loki?"
"Co myslíte vy?" zeptal se a Natasha si podrážděně
povzdechla.
"Já si myslím, že vám to bylo lhostejné. Chtěl jste
vyzkoušet, jestli vás poslechnou," konstatovala. "Bral jste, co bylo
po ruce."
Trénink, nazval to Loki, když o jeho hraní mluvili poprvé,
vzpomněl si Stark. To ho ovšem nenapadlo, co tím skutečně myslí. Teď byl sám
ohromen svou vlastní naivitou.
"V mladých vojácích je dobré podporovat idealismus. Ve
skutečnosti si to naplánovali sami - já dodal jen... odhodlání. Spojil je
dohromady. Byli ochotní zajít mnohem, mnohem dál, agentko." Oči mu
svítily. Byl ve svém živlu. "Tak šťastní, že mají směr a cíl. Byla pro ně
úleva podvolit se mému vedení. Mýlíte se, pokud si myslíte, že jsem musel
využít nějak mimořádné svůj um. Drali se mezi sebou o místa v mém
područí."
"Loki, už jsme zase u toho? Příliš mnoho svobody,
nutnost lidem vládnout... víte, že sotva odrostlá děcka závislá na počítačových
hrách nejsou zrovna reprezentativní vzorek obyvatelstva?"
Loki se k ní mírně naklonil: "Co jste to za lidi, že
svoje mladé necháte napospas tak beznadějnému životu?"
"Je to na Asgardu o tolik lepší?" vyštěkla.
"Nezdá se mi, že byste byl sám dobrý příklad výchovy svých rodičů – a to
byl váš otec král!"
Tohle ťalo hluboko, to Stark viděl. Přesto to Loki ustál.
Jenom se ušklíbl. "Och, obávám se, že tam jsme narazili na
nekompatibilnost živočišného druhu."
To zase zarazilo Natashu. Věděla, že je Loki adoptovaný, ale
bez podrobností a teď si nebyla jistá, jestli náhodou nemluví výjimečně pravdu.
Ale Loki ve skutečnosti zřídkakdy lhal... Odkašlala si. "Zpět k Centurii.
Zanechte svého působení, nebo celou tu firmu zničíme. Věřte mi, že pro Shield
to není žádný soupeř."
"Ale agentko. Připravila byste takovou spoustu lidí o
práci? To od vás není hezké," řekl s jemnou výčitkou a Stark se honem
napil kafe, aby nebylo vidět, jak se šklebí. Dobře si vybavoval, jak Lokiho
nabádal, aby se o firmu postaral. "Můžete však být bez obav o ta sotva
odrostlá děcka, jak jste je nazvala. Bylo to příliš jednoduché. Ztratil jsem
veškerý zájem."
Široce se usmála. "Takže dáte na mou dobrou radu,
hopnete do postýlky a vylezete až za rok?"
To byl rozhodně výtečný způsob, jak je konsternovat oba.
Stark málem vyprsknul kafe a chvíli vydával zběsilé dusivé zvuky, než se mu
povedlo chytit dech.
"Nemohu uvěřit," zachraptěl, "že se předmětem
porad v Shieldu stal můj intimní život."
"Nehlásím Furymu úplně všechno," opáčila Natasha.
"Berte to jako mou soukromou iniciativu. Fury dumá, jak vás oddělit."
"Spíše se domnívám," řekl Loki přemýšlivě,
"že Tony bude chtít ve svém volném čase zjistit, jestli jste nenapíchli
jeho internetovou komunikaci."
Což byla samozřejmě pravda a Stark se v duchu proklel. Loki
to sice pojmenoval neobratně – sakra, ten první den mu musel ukazovat, jak se
pouští počítač, a včera už zorganizoval hackerský útok! - ale tohle bylo něco,
co mělo dojít především jemu.
"Nebo ti mladíci přišli na demonstraci oblečení do
kostýmů Centuriánských bojovníků," odpověděla Natasha. "Pak už to šlo
rychle." Otočila se na Starka. "Uděláš s tím něco?"
Zatvářil se přehnaně nechápavě. "Mám dát Lokimu domácí
vězení? Zakázat mu televizi? Poslat ho spát bez večeře?"
"Zavolám na tebe sociálku," pravil Loki se zřejmým
potěšením.
"Vidím, že se učí rychle," zvedla se Natasha.
"Jednou jsi za něj, Starku, zodpovědný - "
"Vidíš," otočil se Tony na Lokiho, "nezlob,
nebo budu bez večeře já. Drahá Natasho, za Lokiho mohu být odpovědný asi jako
za přírodní katastrofu." Loki vypadal docela polichoceně.
"Neměl by tě poslouchat?" přehodila si bundu přes
ramena. "Thor něco zmiňoval... to prokletí, to stále trvá, ne?"
"Otrokářství bylo zrušeno roku 1865," oznámil
Stark. "Co k tomu dodat."
"Jak vysoce morální postoj, Starku. Měl bys to
vysvětlit rodičům těch kluků."
"V tomhle s ním zrovna souhlasím - vina na jejich
hlavy. Mají, já nevím, běhat s dětmi po lese? Zapsat je do skauta? Nahnat do
hudebky?"
"Jako třeba s tebou běhal otec?"
"Hele, běž už, stát mezi dveřmi je nezdravé, průvan a
tak."
Natasha se pousmála, kývla hlavou na pozdrav a odešla. Jak
už bylo poslední dobou zvykem u všech návštěv, oknem, protože na terasu se
snesl quinjet s Clintem za kniplem.
"Že já sem vůbec nechával dávat dveře," zavrčel
Stark. Natasha naskočila a ve chvíli byla pryč.
Vzduch v místnosti zhutněl. Stark pohlédl na Lokiho, Loki na
Starka, a ani jeden z nich se víc nepohnul.
"Takže budeme pokračovat, kde jsme skončili," řekl
Loki po velice, velice dlouhém okamžiku ticha a v Tonym by se krve nedořezal.
"V lednici je steaků dost, jsi si jist, že žádný nechceš?"
"Pokračovat ve steacích?" vyslovil Stark mimovolně
a tím dokonale odkopal, na co celou dobu myslel. Loki zlehka vstal a přistoupil
k němu. Sklonil se tak, až Tony cítil jeho dech na kůži.
"Později i ve všem ostatním," zašeptal a otřel se
tváří lehce o jeho. "Ale teď mám hlad," dodal pragmaticky.
Jasně. Jako vždycky po ataku Chitauri. "Nech si
chutnat," řekl Stark, objal Lokiho
kolem pasu a přitáhl si ho blíž. Loki kolem něj ovinul ruce ve zcela
samozřejmém gestu, jako by ho měl už dávno naučené a stokrát vyzkoušené...
chvíli jenom stáli v objetí. Tony zavřel oči. Možná je to takhle přeci jenom
správně.
Čert vem logiku. Chtěl tomu věřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat