Na dosah ruky - 9.

Ti bratři...



 

"Věděl jsi, že se od sebe nemůžeme hnout?" zeptal se Stark Thora, když se přemístili do obýváku. Na silných plátech ocelovo-titanových zástěn, které nechal zabudovat na několika strategických místech svého bytu, byly na jednom či dvou místech vidět trhliny a drobná poškození.

"Jarvisi, zvedni to. Božstvo se nám už uklidnilo."

Thor vypadal trochu nevěřícně. "Chováš tu snad divoká zvířata?"

"Cože?" Starka to zaskočilo, opravdu nečekal, že by Thorovi nedošlo, k čemu tyhle věci slouží. "Ne, to tu mám přesně kvůli tomu, k čemu došlo před chvílí. Rozdělí byt na několik samostatných sekcí. Aby se nezničilo... úplně všechno. Samozřejmě jsou také přiměřeně neprůstřelné." Trochu se zamračil a do rachotu zvedajících se zástěn hlasitěji zakřičel: "Musím ještě zapracovat na odhlučnění."

Thor lehce poklepal kladivem na jednu z nich a pokrčil rameny. Pozemšťané byli divní.

"Jen jsem nečekal, že je vyzkouším dřív, než stačím opravit následky od minule. Vážně nesnáším, když se mi tu potloukají dělníci..." Tony se zatvářil trochu bolestně, když si představil škody na stěnách a zařízení kolem ložnice. "No nic, zdi stály a budou stát. Věděl jsi to?"

"Že zdi - "

"Že se od sebe nemůžeme hnout."

"Věděl jsem, že je k tobě Loki připoutaný," odpověděl Thor opatrně a rozvalil se na bílé pohovce, která pod jeho vahou povážlivě zaskřípěla, a jejíž moderní styl se k němu naprosto nehodil. "Že ti nemůže ublížit a že je ti povinován poslušností."

"Chceš po mně, abych věřil, že jsi tak moc neinformovaný?"

"Říkám ti pravdu!"

"Tak to by byla vítaná změna!" Nasupeně na sebe zazírali. Loki, který si sedl Starkovi k nohám a opřel si mu hlavu o kolena - bylo to trochu divné, po pravdě - ji teď prudce zvedl a nastražil se. "Jen klid." Měl co dělat, aby Lokiho nezačal drbat za ušima. Možná stálo za úvahu nechat ho proměnit ve psa. "Tak hele. Za prvý, ta ´připoutanost´ je vzájemná a docela drsná. Můžeme od sebe tak dvacet metrů, jinak máme problémy. Oba."

Thor vypadal mírně překvapeně. "To může být nepohodlné," připustil.

"Nepohodlné...!" Stark na okamžik zavřel oči. Zuřit na Thora bylo k ničemu. "Tobě je to samozřejmě jedno."

"Lituji, že jsem tě nemohl varovat předem."

"Navíc Loki už na začátku říkal, že mu to působí na myšlení. Že ho to mění. Ne jen jeho vůli, ale i způsob vnímání. Pak už to neříkal, ale začal na to vypadat. Nečekal bych, že to zajde tak daleko, ani mi to včas nedošlo, přiznávám. Fakt je, že od včerejška se to hrozně... zhoršilo.... nevím čím, jestli bylo kolem moc lidí? Možná mu vadila, ehm, konkurence."

Thor pochmurně pozoroval bratra, který se, těsně přitisknutý ke Starkovým nohám, spokojeně usmíval. "Musím se spolehnout na to, že jsi ochoten mu pomoci," začal a Stark potřásl hlavou. Ze starého Lokiho nebyl nijak nadšený. Ale nesnesl vidět, jak se hrdá bytost mění v nemyslícího patolízala. Dobrá, a taky by se sakra nerad zodpovídal Asgardu za jeho stav. To možná ještě o něco víc. Navíc nevěděl, jak se to celé stalo, a to jeho egu nedělalo dobře. K čertu. Nejspíš to prostě spadalo do kategorie "jsem dobrák od kosti a tak nemůžu jenom přihlížet".

"Ne že by se to muselo vracet úplně, trocha ochoty by mu zůstat mohla - "

"Starku!"

"Jako bych nic neřekl. Ty stejně nevíš jak na to, mám ten dojem."

"Ne. Lokiho magie by měla být dost silná, aby se tomu kouzlu dokázal vzepřít a zachovat si celé svoje já. Obvykle se to používá na divoká zvířata..."

"Já myslel, že na nepřátele před bojem? Loki něco zmínil."

"Ano, to také. Vždycky jen na chvíli."

"Protože jsou z nich rychle mrtvoly."

Thor nešťastně potřásl hlavou. "Náš otec zpravidla nedělá věci bez důvodu, byť se může zdát skrytý. Nechápu to. Ani to kouzlo, ani důvod, proč Loki dopadl takhle."

"Ehm..." Stark si trochu odkašlal a Thor na něj s podezřením prohlédl. "Kdyby třeba... neříkám, že se to stalo... nechceš si odložit to kladivo stranou? Ne? Dobře. Kdyby náhodou někdo Lokimu zakázal používat magii - "

Thor přimhouřil oči a ruku pevně sevřel kolem topůrka.

"Hej, nech toho. Copak jsem mohl předpokládat něco takového? A mohl třeba něco říct, pusu jsem mu nezašil. Jen chtěl uchovat magii pro své tělo, pochopil jsem, že by se jinak nedobrovolně změnil v něco, co se mu nelíbí?"

"Možná," odsekl Thor odtažitě.

"Takže když mu řeknu, že zase může používat magii, vrátí se do normálu?"

Thor se v podivně nerozhodném gestu podrbal kladivem ve vlasech. "Třeba se to alespoň nebude horšit?"

"Nebo tu budeme mít mocného mága s ještě vyšinutějším mozkem než obvykle..."

"Loki to zvládne."

"Co vůbec znamená používat magii? Dosud jsem ji považoval za formu technologie."

"To je. Svým způsobem. Ale i něco jiného. Ty dýcháš a potřebuješ vzduch. Loki je mág. Potřebuje, aby jím proudila magie."

"Má v sobě snad nějaké..."

"To ne. Má to v sobě."

Stark na okamžik zavřel oči. "Poslyš, proč se vlastně tolik staráš, aby se ti ten tvůj maniak vrátil?"

"Je to můj bratr!"

"To slyším pořád. Několikrát se tě pokusil zabít. To by jednoho možná i rozbratřilo."

"Neměl to se mnou lehké."

"Upustil jsi mu méďu do kanálu a za to mu odpustíš dva tři pokusy o vraždu?"

"Nebyl vždycky špatný. Vzpomínám rád na časy, kdy jsme byli děti. Já se do něčeho vrhal po hlavě a Loki, který vždycky viděl dál, mě uměl varovat. Jeho kousky nás bavily, alespoň ty z nás, kteří zrovna nebyli jejich obětí." Thor se nostalgicky usmál. "Vždycky zašel dál, než kdokoli jiný, ale tak tomu bylo i v jeho poznání. Vylepšil mnoho dávných výtvorů a pozvedl tak Asgard k větší slávě. Byl skvělý mág. Byl dokonce i dobrý společník. Nestačil mi v boji, ale naučil se - "

"Hej, Thore, Thore. Nemluv o něm v minulém čase."

"Kéž bych viděl dřív, co jsem pochopil tak pozdě."

"Hmmm?"

"S Lokim po boku bych byl mnohem lepší král." Thor se odmlčel a Stark zadoufal, že už skončil. Nikdy nebyl moc dobrý v tom, aby si mu lidé vylévali srdce, a neměl v úmyslu s tím začínat zrovna teď. Svorně shlédli na Lokiho, který se ze zasněným úsměvem díval velkým oknem na nebe. Nezdálo se, že by je vnímal.

"Když se dozvěděl pravdu o svém původu, vzalo ho to. Ztratil soudnost, zábrany... tloukl kolem sebe... i tak nezabíjel asgarďany."

"Kromě tebe."

"To je něco jiného."

"A kromě pozemšťanů, ale jasně, chápu, nižší rasa."

"Věřím, že ještě není úplně ztracený."

"Ty jako vážně čekáš, že se zastydí, půjde do sebe a místo vraždění bude po večerech štrykovat ponožky?!"

"Mám ho rád. Je to můj bratr a vždycky bude. Vidět ho padat do propasti bylo jako bych ztrácel kus sebe."

"To byla doufám metafora."

"Neudržel jsem ho..."

"Pustil jsem se," řekl Loki, aniž uhnul pohledem z oblaků.

Oba muži na něj mlčky hleděli. Loki náhle vstal a přešel k oknu. "Duha," řekl radostně a zdvihl paži. "Podívejte. Vede domů."

"To není duha," odkašlal si Stark. "Promítají na oblohu reklamu na... ne, máš pravdu, Loki. Krásná duha." Připadal si nepříjemně, bylo skoro neslušné být svědkem toho, co se z Lokiho stává. Kdyby se něco takového dělo s ním...

"No tak to zkusíme." Možná to bylo trochu náhlé, ale děsil se představy, že by Thor začal historkami z dětství. Vzhledem k tomu, jak dlouho ti dva museli být dětmi, by tu patrně seděli ještě napřesrok. "Loki, zakázal jsem ti používat magii. Ruším ten zákaz."

Thor se vrhl vpřed a než Stark stačil říct popel, zalehl ho svým tělem. Stark jenom hekl pod tou tíhou, a pak už ani to, když se od Lokiho prohnala místností silná tlaková vlna a přitiskla k němu Thora ještě silněji.

"Přestala by se na mě laskavě vaše rodina tak mačkat?" zasípal.

Thor vstal a letmo přejel Starka pohledem. Shledal ho patrně beze škod, protože se otočil k Lokimu a zatímco si vytřepával z pláště a z vlasů střepy, zeptal se: "V pořádku, bratře?"

"Tolik toho bylo ve mně schovaného," řekl Loki udiveně a prohlížel si ruce. "Ale už je to pryč. Jako povodeň, která přišla a zase odešla."

"Pořídím si ještě jeden mrakodrap," řekl Stark pochmurně. "Vždycky v jednom budu bydlet a druhý se bude opravovat. Budu se stěhovat sem a tam. Ty báječné lampy od Lintenhrena už ale nebudu mít nikde. Byly to originály, víte. Nevadí, možná se mi ani nelíbily."

"Neměl jsi ho uvolnit naráz," pokrčil rameny Thor, jako by se to rozumnělo samo sebou.

"Budu si to pamatovat," odvětil Stark kysele. "Tak co, Loki, zase ve své kůži?"

Loki se usmál. "Jakou by sis přál? Řekni, rád se pro tebe proměním."

"Ech... snad to bude chtít jen trochu času. Budeš si tohle všechno pamatovat?"

"Chtěl bys, abych si to pamatoval?" ozvalo se dychtivé.

"Bože... přál bych si, Loki, abys na to všechno vzpomínal v dobrém."

"To asi nepůjde."

Stark se na něj zadíval. Odpověděl mu radostný úsměv. Znovu se vrátilo podezření, že Loki to všechno jenom hraje. Některá jeho prohlášení byla v přílišném kontrastu s připitomělou oddaností, která ho nyní už skoro vůbec neopouštěla. Možná to bylo jen znamení, že někde uvnitř je ten starý Loki, což byla příšerná možnost, protože představa, že musí pozorovat sám sebe, jak ze sebe dělá idiota, vyvolávala lehkou žaludeční nevolnost. Nebo mu prostě definitivně přeskočilo – a Stark se obával, že to je možnost zdaleka nejpravděpodobnější.

"Zkusím zjistit něco víc o tom kouzlu," řekl Thor. "Bohužel první, koho bych se šel zeptat, je Loki. Hmm. I tak zkusím něco zjistit."

"Příště se raději předem ohlaš."

"Starku," zintenzivněl Thorův pohled, "dej si pozor. Jestli se Lokimu něco stane, Asgard tě učiní zodpovědným."

"Taky můžu za to, že včera pršelo a to zemětřesení v Indonésii minulý týden, to se mi trochu vymklo - "

"Starku," v Thorově hlase zaznělo něco, co nemělo daleko k zoufalství. "Prostě něco vymysli."

"Jsi jak moje správní rada. Od těch to slyším pořád."

Thor na něj dlouze pohlédl, pak prostě vyšel na terasu, máchl kladivem a odfrčel pryč.

"Zase sami," pronesl Stark.

"Jestli chceš společnost, mohu se ti proměnit v koho budeš chtít."

"Jdi se s tím už bodnout... Ne, ksakru, to bylo obrazně!"

- Pokračování -