Na dosah ruky - 1.

Vítejte u mé nové povídky :-) Určitě se ukáže, že je to nějaké hrozně  profláklé téma, ale protože jsem z Avengers skoro nic nečetla, nemusí mě to moc trápit.
Buď jak buď: Loki a Stark. Přežijí jeden druhého? Vážně doufám, že vás to bude bavit číst alespoň z poloviny tak, jako mě psát. :-)
Edit: povídka je dokončená a lze k ní dodat jen toto: měla být kratičká a hrozně se rozjela, takže zpočátku je všechno trochu víc "hopem" a teprve později se tempo zmírní. Dopsaná byla před Thorem 2 a nebere tedy v úvahu žádné tamní okolnosti. Začíná cca dva měsíce po útoku Chitauri. A je to (decentní) slash - dodávám jen pro jistotu. Spíš se nechte překvapit. Oni, koneckonců, byli také překvapení... :-)

Byli zrovna uprostřed porady, když se ozvala silná rána a uprostřed stolu přistál Loki.

Více než porada to ale bylo utrpení. Fury řečnil a Rogers samozřejmě dával pozor; ale Natasha si lakovala nehty s takovým výrazem, že by se mezi ni a štěteček nikdo neodvážil vstoupit, doktor pomalu přestával předstírat, že si píše poznámky, a čím dál větším zájmem se probíral nějakým vzorcem na tabletu, Clint zaujal bezpečnou a bděle působící polohu, načež usnul, a Tony se pokoušel pomocí hlubokého soustředění přimět Furyho zbývající oko vyskočit z důlku.

Když proto Loki dopadl doprostřed stolu, trochu z výšky a ne úplně kontrolovaným pádem, mohl si Tony nejlépe vychutnat vzácný pohled na Furyho užaslou a šokovanou tvář.

O další tři vteřiny později se scéna změnila: Natasha, Clint a Fury mířili na Lokiho pistolemi, zatímco Rogers obětoval vzácný čas tomu, aby Tonyho odtáhl od Hulka... tedy od Bruceho, protože ten s prstem dosud nataženým nad displayem a mírně překvapeným výrazem hleděl na Lokiho a nebyl o nic zelenější než před chvílí.

"Vždyť nic nedělá," řekl ve chvíli, kdy Rogers pravil: "Oceňuji, že jste si zachoval integritu," a Fury houkl do vysílačky: "Narušení bezpečnosti stupeň 4A!"

Loki, když zaslechl jejich hlasy, se jenom schoulil do těsnějšího klubka a přes křečovitě zavřené oči si přitiskl paži.

"Myslel jsem, že jsme v srdci nejtajnější základny Shieldu," prohodil Stark přemýšlivě a vysloužil si za to vražedný pohled Furyho oka. Jenom se ušklíbl a docela spokojeně přelétl pomuchlané a rozházené papíry, které jim hodinu nebo dvě před tím byly s takovými ciráty rozdány.

"Takže," odkašlal si Fury, "Loki, jste zatčen. Slezte z toho stolu a... odeberte se do cely."

Bylo to celé trochu směšné. Neměli tu samozřejmě celu, která by dokázala asgardského boha skutečně udržet uvnitř. Ale teď byl tu a něco se s ním provést muselo, a to něco se docela určitě nemohlo odehrávat na místě doslova zavaleném tajnými materiály.

"Je to opravdu Loki?" ozvala se Natasha pochybovačným hlasem.

"Podnos," řekl Tony nahlas s když se k němu otočily podrážděné pohledy, dodal: "Chybí stříbrný podnos. Někdo nám ho naservíroval, ale nějak to nedotáhnul."

"Máte někdo něco k věci?" zamračil se Fury. "Jestli ne, Clinte, Rogersi, sundejte ho z toho stolu."

Chvíli zaváhali, nepříliš ochotní se Lokiho dotknout, ale nakonec ho popadli a stáhli dolů. Nebránil se, ale ani nepomáhal. Když ho postavili, stál, ale jeho jediným zájmem bylo, aby nespatřil nic kolem sebe.

Fury si odkašlal. "Tak tedy... cela. Šesté podlaží."

Nejméně polovina přítomných se nadechla, aby podotkla něco o nevyzkoušeném prototypu zabezpečovacího zařízení, ale nakonec se nikdo neozval. Neměli beztak nic lepšího.

"Pořiďte mu pytel přes hlavu, než dostane křeč do ruky," nadhodil Stark. "Hele, Loki, píchnu tě do břicha!"

Asgardský bůh se poněkud odtáhl, ale paži z tváře nesundal. Mlčel jak zařezaný.

"Starku, dej si pohov. Rogersi... běžte."

Za dveřmi už stáli vojáci, takže Loki získal na cestu působivou eskortu. Dívali se za ním, jak se nechá vést chodbou, a když zmizel za zákrutem, přepnul Fury na obrazovky obraz z kamer.

"Rád bych věděl, co má tohle znamenat."

"To se dozvíme brzy," pokrčil Tony rameny.

"Chceš si na něj došlápnout?" nadhodila Nataša tónem, který napovídal, že by nebyla proti, a protáhla si ruce, až jí zakřupaly klouby prstů. "Do toho půjdu s tebou."

"Zatím snad ani ne. Stačí, když počkáme na Thora."

"Máš snad nějaké nové informace?" zamračil se Fury snad ještě o něco víc než před chvílí, i když to už byl skutečně výkon.

"Uvažuji logicky. Kdykoli se objevil Loki, brácha se za ním přihnal jako blesk. Ať už bude bránit nás před Lokim, nebo Lokiho před námi, objeví se. Do té doby..." Tony se otočil k obrazovkám, na kterých byl Loki usazen na lůžko v cele. Sklonil se tak, až měl čelo u kolen a rukama si objímal hlavu, a znehybněl. "Nevím. Je to příliš divné, než aby mi přišlo vhodné se do něj pouštět."

"Možná je zraněný nebo nemocný," uvažovala Natasha nahlas.

"To už je pravděpodobnější, že se mu stýskalo."

"Starku!"

"Co pořád máte? Je to stejně smysluplná teorie, jako že dostal rýmu a přiběhl si půjčit kapesník. Kdyby nás chtěl oddělat, nejlepší chvíli už propásl, měl nás tu všechny pěkně na hromádce. O možnosti, že by se omylem teleportoval zrovínka sem, snad uvažovat nemusíme. Bude v tom něco jiného."

"Možná je prokletý," promluvil Bruce. Stark se po něm ohlédl se zamyšleným výrazem ve tváři. Doktor se zatvářil omluvně. "Promiňte, jenom uvažuji nahlas. Po vyloučení všech možných alternativ..."

"... nám nezbude než přijmout nějakou ryze fantaskní? Ne, spíš na nás ten bastard něco chystá."

"Loki hodně mluví, oslňuje úsměvem a gesty. Nenapadá mě nic, proč by se sám o tyhle zbraně připravil. Ale asgarďané vždy operovali s magií. Kde je magie, musí být i prokletí."

"Thor ale říkal, že Loki je jeden z nejsilnějších mágů v Asgardu," vložila se Natasha zaujatě. "Samozřejmě si uvědomuji," pokračovala hned sama, "že být z nejsilnějších neznamená ani být nejsilnější, ani být jediný."

"Ta jejich magie není nic jiného než vyspělejší technologie - "

"To nevylučuje nějaký ekvivalent prokletí, bez ohledu na sémantické významy - "

"Mít na krku prokletého boha, to by bylo vážně terno," přejel si Fury dlaní po pleši, "budu raději doufat, že na nás něco chystá." Nespokojeným pohledem přelétl poházený stůl, kde super tajné dokumenty pomalu vzdávaly svůj boj v loužičkách rozlité kávy. Ještě méně spokojeným pohledem stanul na zbytku Avengerů, kteří rozhodně nevypadali, že by se chtěli chopit úklidu.

"Rozchod!" zavelel a vyřešil svůj drobný problém jako obvykle: "Hillová, dostavte se do zasedací místnosti..."

"Myslíš, že bohové nemusí jíst a pít?" zeptal se Bruce Starka, se kterým stáli před celou a sledovali Lokiho, který se už sedm dní prakticky nepohnul.

"To brzy zjistíme," odvětil věcně Tony. "Vůbec bych se nedivil, kdyby mu ta hladovka jenom trochu zhoršila náladu... a vida, už je tu. Neříkal jsem to? Říkal. Jen si dal trochu na čas."

Jeho poslední slova zanikla v sílícím rachotu hromu, který se fyzikálním zákonům lehce navzdory rozlehl celou základnou Shieldu najednou, a rozechvěl podlahy. Loki na to nic, tak se oba muži svorně otočili na patě a vykročili k velínu, kde zcela dle očekávání našli rozrušeného Thora.

"Takže je tady," říkal právě s úlevou. Rázoval sem a tam a vypadal nevyrovnaně, což ale nebylo nic nového. Thor často vypadal nevyrovnaně, když došlo na Lokiho. "Obával jsem se, že se vzepřel... kdo tedy?" rozhlédl se plný očekávání po přítomných.

"Co kdo?" zeptal se Stark. "Zdravím, mimochodem. Jsi ten nejméně nesnesitelný mimozemšťan, s jakým jsem měl kdy tu čest. Na to bych se i napil, co říkáš?"

Fury vypadal, že by rád vydal závazné interní nařízení, které by přimělo Starka držet zobák.

"Loki sedí v cele, zakrývá si obličej a nekomunikuje," informoval Rogers Thora, kterému ve tváři proběhla celá škála pocitů, od jisté nevěřícnosti, špetky pobavení, prostého úžasu, až po menší obavy.

"Je hrdý," řekl Thor, jako by to vysvětlovalo vše. "Zkusím s ním promluvit."

"Možná kdybyste nám řekl, o co vlastně - "

"Napřed promluvím s Lokim," oznámil Thor a vykročil ke dveřím.

Stark pohlédl na konsternovaného Furyho a hlasem plným ochoty nabídl: "Jestli chcete, poprosím ho, aby příště předstíral, že neví kudy má jít. Klidně mu i naznačím, že by si měl všimnout těch zabezpečených... dobře. Nemusím. Stejně vás nesnáším."

Hlavy všech se synchronizovaně stočily k obrazovkám zobrazujícím jednoho asgarďana v cele a druhého za jejími dveřmi.

"Bratře..."

"Jdi pryč."

"Chci ti pomoci..."

"Jdi pryč."

"Tohle je neúnosná situace. Vysvětli jim, určitě si budeš moct vybrat - "

"Já si zvolil."

Thor se zarazil. Bylo vidět, že svá další slova se snaží volit mimořádně obezřetně. "Jestli je to skutečně to, co chceš, Loki, já teď odejdu. Slibuji, že se pro tebe v pravý čas vrátím. Ale považ... rok je dlouhá doba. Budeš vysílený a dá se předpokládat, že ti nezůstane dost vysoká hladina magie na to, abys zůstal člověkem. Jestli se změníš v Jo- "

"Ne!" zakvílel Loki nějakým podivným, cizím hlasem, který jako by ani nebyl jeho. Jako by se ještě zmenšil a celý se otřásl. "Nenávidím to."

"Já vím..." Thor prošel zamčenými dveřmi do cely. Tony pohlédl na Furyho a maniakálně se zašklebil. Fury vypadal, že ho trefí mrtvice. Bruce dostal záchvat kašle nápadně podobného smíchu. Thor na obrazovce teď klečel vedle schouleného Lokiho, objímal ho kolem ramen a mluvil k němu rychle a naléhavě, ale příliš tiše. Loki na tom musel být skutečně zle, protože ani neprotestoval.

"Jak to, že tam nemáme citlivější mikrofony?" zamračila se Natasha.

"Ještě to tam není hotové," řekla Hillová, která se k nim mezitím připojila a s rezervovaným výrazem pozorovala Thora.

"Však on nám to Thor poví," prohodil Stark, "je to hrozná drbna."

Jako by to přivolal, Thor vstal, stiskl ještě Lokimu rameno a vyšel z cely. Za chvíli už byl opět mezi nimi. Vypadal neradostně, ale už klidnější.

"Měli byste vědět, že náš otec Ódin nebyl potěšen způsobem, jakým se Loki pokusil ovládnout Zemi," prohlásil. Stark s Brucem na sebe pohlédli. Chtěl tím snad básník říci, že kdyby se o to pokusil jinak, dostal by požehnání?

"Součástí Lokiho trestu je nutnost strávit zde na Midgardu rok a den a hodinu a poučit se o tom, co to znamená být člověkem. Protože poznání přináší pochopení a soucit - a časem, snad, moudrost." Thor se odmlčel. Zdálo se, že se mu do pokračování příliš nechce. "Prvního z Avengers, kterého tu spatří, bude muset ten rok následovat a chránit a stát se součástí jeho života. Moc našeho otce - "

"Dlužíš mi pětku," strčil Bruce do Starka.

"Nevsadili jsme se!"

" - způsobila, že zde nebude moci nikomu z vás ublížit. Do té doby, než se podvolí trestu, nebo do uplynutí dané doby, nemůže využívat svou moc, přijímat potravu nebo spát. Napřed se rozhodl, že bude ochoten strpět to. Naštěstí jsem ho přesvědčil, že následky takového oslabení by pro něj byly příliš nepříjemné ve srovnání se spoluprací s některým z vás."

"Následovat a chránit?" Stark se zeširoka usmál.

Thor k němu přistoupil a pozvedl kladivo. Ve tváři mu prolétl vztek. "Neznamená to, Starku, že se stane tvou hračkou či otrokem. Kdo by se pokusil vyložit si jeho postavení takovým způsobem, bude mít co dělat se mnou."

- Pokračování -